Pardosa prativaga (L. Koch, 1870) – slíďák lužní

Čeleď: Lycosidae – slíďákovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla 4–6 mm (hlavohruď 1,8–2,5 mm). Hlavohruď je tmavě hnědá až šedohnědá, střední podélný pruh u samců zřetelný jen v zadní části hlavohrudi. U samic jsou postraní pruhy na hlavohrudi poměrně široké, světle hnědě zbarvené, u samců tenké světle šedé. Zadeček šedohnědý s výrazným světlým proužkem v přední části a strakatou kresbou. Nohy žlutošedé, tmavě kroužkované. Samci jsou kontrastněji zbarveni než samice.    

Možná záměna: Záměna je možná s některými dalšími slíďáky z rodu Pardosa (skupina druhů „Pardosa pullata“ – P. pullata, P. riparia, P. sphagnicola), od nich se odlišuje světlým proužkem v přední části zadečku a výrazně pruhovanými nohami. Spolehlivé určení je podle kopulačních orgánů.

Rozšíření: Palearktický druh – téměř celá Evropa (není znám z Portugalska a některých středomořských ostrovů) a Rusko.

V ČR hojný druh po celém území, zvláště v nižších polohách. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Slíďák lužní se vyskytuje na různých mokřadních biotopech, jako jsou mokřady, mokřadní louky, bahnité břehy rybníků a řek, v olšinách a lužních lesích. Žije na zemi, kde loví kořist mezi vegetací. Při vyrušení často vbíhá na vodní hladinu. Při páření vyleze samec zepředu na hlavohruď samice, podobně jako u ostatních slíďáků z rodu Pardosa. V letních měsících samice nosí hnědavý kokon připředený k snovacím bradavkám se kterým často odpočívá na mokřadní vegetaci. S dospělci se setkáme od dubna do září.

Literatura:

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!