Pardosa paludicola (Clerck, 1757) – slíďák mokřinný

Čeleď: Lycosidae – slíďákovití

Status: VU

Popis: Délka těla je 7–10 mm (hlavohruď 3–4 mm), patří mezi naše největší druhy rodu Pardosa. Hlavohruď je tmavě hnědá s nevýraznou světleji hnědou střední páskou a hnědou obrubou. Zadeček je oválný, tmavě hnědý s nevýraznou skvrnitou kresbou. Nohy jsou hnědé s tmavým skvrněním. Zbarvení samců je kontrastnější a tmavší než u samic.

Možná záměna: Záměna je možná s některými dalšími druhy slíďáků z rodu Pardosa, kresbou je podobný hojný slíďák mokřadní (Pardosa amentata), který je však menší a obvykle světlejší. Od zbylých našich druhů se liší větší velikostí, kresbou a kopulačními orgány.

Rozšíření: Palearktický druh, mírný pás Evropy a Střední Asie, Turecko, Írán a Čína.

V ČR nehojný druh, ale roztroušeně v nížinách po celém území. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Slíďák mokřinný obývá různé mokřadní biotopy, zejména podmáčené a zaplavované louky, rozvolněné litorály rybníků, slaniska a okraje rákosin, vzácněji i ve světlých lužních lesích. Vyskytuje se v blízkosti vody. Na přírodě blízkých mokřadech bývá početný. Žije na zemi, kde zejména za slunného počasí pobíhá po povrchu a mezi vegetací. Občas vyběhne i na vodní hladinu. Samice nosí ke snovacím bradavkám připředený šedomodrý kokon. S dospělci se setkáme od dubna do října, nejvíce však v květnu a červnu.

Ochrana a ohrožení: Díky své vazbě na zachovalejší mokřadní biotopy byl v červeném seznamu pavouků ČR zařazen jako druh zranitelný (VU). Je ohrožen zarůstáním (zástinem) mokřadních biotopů.

Literatura:

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!