Pardosa hortensis (Thorell, 1872) – slíďák zahradní

Čeleď: Lycosidae – slíďákovití

Status: nehojný druh

Popis: Délka těla 3,5–6 mm (hlavohruď 2,5–3,5 mm). Hlavohruď samic je tmavě hnědá se světlou středovou, vpředu zaškrcenou páskou s nevýraznými světlými okraji. Samci mají hlavohruď tmavou až téměř černou se světlým středovým proužkem. Zadeček je hnědý až hnědošedý s nevýraznou skvrnitou kresbou. Nohy jsou světle hnědé až šedohnědé s tmavším kroužkováním a skvrněním. Makadla samců jsou černá, u samic světle hnědá.

Možná záměna: Záměna je možná s dalšími slíďáky rodu Pardosa, zejména s podobným slíďákem mokřadním (Pardosa amentata), který je trochu větší a obývá mokřadní biotopy. Samci svou tmavou hlavohrudí připomínají samce druhů skupiny „Pardosa monticola“. Spolehlivé určení je podle kopulačních orgánů.

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy, na Kavkaze, v Turecku, ve Střední Asii a Japonsku.

V ČR nehojný druh, ale v teplejších oblastech roztroušeně po celém území. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Slíďák zahradní obývá osluněné suché stráně, stepi, vřesoviště, ale i vinice, zahrady, sady, lomy a pískovny. S oblibou na plochách bez vegetace nebo s řídkou nezapojenou vegetací. Žije na zemi, kde zejména za slunečného počasí hbitě pobíhá a loví kořist. Koncem jara nosí samice plochý šedavý kokon připředený ke snovacím bradavkám. S dospělci se setkáme od dubna do září (nejvíce však na jaře v květnu a červnu).

Literatura:

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!