Panorpa communis - srpice obecná

13. 3. 2020 vytvořil Stanislav Rada

Panorpa communis Linnaeus, 1758 – srpice obecná

Čeleď: Panorpidae – srpicovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla je 16–20 mm, z našich šesti druhů srpic patří k těm větším. Hlava je rypákovitě prodloužená s kousacím ústním ústrojím, opatřená dlouhými černými tykadly. Tělo je zbarveno žlutočerně, až na konec zadečku, který je červený. Konec zadečku samců je rozšířený a opatřený klíšťkami, bývá ohnutý nad tělo a připomíná tak konec zadečku štíra. Samice mají zadeček zakončený třemi úzkými články, připomínající ocásek. Čtyři velká blanitá křídla jsou bohatě žilkovaná, černě skvrnitá. I když jsou velikost a počet skvrn do jisté míry variabilní, typická je příčná černá páska v distální třetině křídla a silněji skvrnitý konec křídla. V klidu jsou křídla složena šikmo podél zadečku (zadní křídla jsou uložena pod předními). Larvy srpic připomínají housenku, mají silně sklerotizovanou hlavu s párem složených očí, tři páry hrudních nohou a osm párů panožek.

 

Možná záměna: V ČR se vyskytuje 6 druhů srpic rodu Panorpa, které se na první pohled vzájemně podobají. Liší se zejména znaky na křídlech a tvarem pohlavních orgánů. Srpice obecná patří společně se srpicí běžnou (P. vulgaris) a srpicí skvrnitou (P. germanica) mezi naše 3 nejhojnější druhy. Srpice obecná a běžná se od ostatních druhů odlišují silněji skvrnitými křídly, přičemž skvrny v distální části křídla splývají do jednoduché pásky (P. communis) nebo větvené pásky (P. vulgaris). Srpice běžná se dále liší větší skvrnou u báze křídla, která se dotýká aspoň 3 podélných žilek (bazální skvrna srpice obecné se dotýká méně než 3 žilek nebo úplně chybí).

 

Rozšíření: Srpice obecná se vyskytuje v celé Evropě a dále na východ v mírném pásu Asie.

 

V ČR hojný druh rozšířený po celém území od nížin do hor.

 

Biologie a ekologie: Srpice obecná obývá především stinná vlhčí stanoviště, jako jsou listnaté a smíšené lesy, křoviny, mokřady, sady, zastíněné louky, zarostlé zahrady a jiné polootevřené biotopy s dřevinami a vyššími bylinami. Samec před kopulací a během ní předává samici dárek v podobě kuliček bílkovinných látek, které vytváří ze sekretu slinných žláz. Samice kuličky požírá, obsažené látky přispívají ke zdárnému vývoji vajíček. Při kopulaci samec přidržuje zadeček samice pomocí klíštěk na konci jeho zadečku. Samice klade vajíčka do půdy ve skupinách po 10–20. Z vajíček se líhnou larvy, které žijí v půdě. Odrostlé larvy přezimují v podzemní komůrce a na jaře se kuklí. Z kukly se poté vykuklí dospělá srpice. Dospělci se vyskytují od poloviny května do konce srpna. V našich podmínkách vytváří většinou jen jednu generaci ročně, někdy se vyvíjí částečná druhá generace. Dospělci i larvy srpic se živí mrtvým i živým hmyzem nebo odumřelými částmi rostlin. Dospělci doplňkově přijímají též výměšky mšic, rostlinný nektar nebo organické zbytky z ptačího trusu. Poměrně významnou složkou potravy je mrtvý hmyz, který srpice kradou z pavoučích sítí.

 

Taxonomická poznámka: Po dlouhou dobu bylo nejasné postavení druhů P.communis a P. vulgaris. Teprve v 70. letech bylo spolehlivě prokázáno, že se jedná o samostatné druhy; do té doby (a částečně i poté) nebyly oba druhy rozlišovány a byly zahrnovány společně do taxonu P. communis. Starší údaje o rozšíření tohoto druhu (zejména co se týče okrajů areálu) proto nejsou spolehlivé. 

 

   

 

Literatura:

 

Bockwinkel G., Sauer K.-P. (1993): Panorpa scorpionflies foraging in spider webs – kleptoparasitism at low risk. Bulletin of British arachnological society 9: 110112.

 

Dorow W.H.O. (1999): Mecoptera (Schnabelfliegen). Mitteilungen der Hessischen Landesforstverwaltung 32: 657–677.

 

Hudec K. [et al.] (2007): Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, Praha.

 

Reichholf-Riehm H. (1997): Hmyz a pavoukovci. Ikar, Praha.

 

Ševčík J. (1998): Kolik druhů srpic rodu Panorpa žije v České republice? Živa 46: 75–76.

 

Ševčík J. (1999): Poznámky k rozšíření srpic rodu Panorpa (Mecoptera: Panorpidae) na Moravě a ve Slezsku (Česká republika). Klapalekiana 35: 41–47.