Orobanche hederae - záraza břečťanová

3. 11. 2019 vytvořil Václav Dvořák

Orobanche hederae Duby – záraza břečťanová

Syn.: Orobanche glaberrima Guss. ex Reut., O. laurina Bonap. ex Bertol., O. stenantha Lojac.

Čeleď: Orobanchaceae – zárazovité

Status: nepůvodní druh

 

Popis: Subtilní až středně velké rostliny vyrůstající jedinou lodyhou, obvykle vysoké 10–60 cm. Lodyhy fialově naběhlé, vzácně žluté, žláznatě chlupaté. Květenství rozvolněné, zabírající až ¾ délky lodyhy, květy rozloženy distálně; listeny kopinaté až vejčitě kopinaté, zašpičatělé; koruna úzká, trubkovitá, matně krémová, červeno fialově naběhlá; nitky tyčinek lysé, zřídka řídce žláznatě chlupaté; blizna žlutě (narůžověle) zbarvená.

 

Možná záměna: Záměna připadá v úvahu s dalším nepůvodním druhem z rodu, který občas rovněž parazituje na podobných hostitelích, tedy se zárazou menší (Orobanche minor). U té je květenství kratší a květy v něm nejsou rozloženy proti sobě.

 

Rozšíření: Evropský druh s atlantsko-mediteránní tendencí, který se vyskytuje zejména v západní a jižní Evropě. S přibývající kontinentalitou lokalit ubývá. Znám je též Krymského poloostrova. Areál druhu přesahuje do Makaronésie a jz. části Asie. Pěstuje se v botanických zahradách, odkud může zplanět, takové případy jsou známy z Evropy (Vídeň, Berlín, Halle) nebo ze Severní Ameriky.

 

V České republice je druh považován za nepůvodní, který se zřídka pěstuje v botanických zahradách (Botanická zahrada PřF Univerzity Palackého v Olomouci, BZ Univerzity Karlovy v Praze).

 

Ekologie: Vzhledem ke svým hostitelům z čeledi aralkovité se druh vyskytuje na stinných, vlhčích stanovištích jako jsou listnaté a smíšené lesy, též synantropně v parcích a na hřbitovech. Mezi nejčastější hostitele patří břečťan popínavý (Hedera helix), známy jsou i případy interakcí s prodarou japonskou (Fatsia japonica) nebo s pelargoniemi (Pelargonium spp.) z čeledi kakostovité. Záraza břečťanová je schopna vytvářet vitální populace.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od června do září.

 

 

Literatura:

 

Rumsey J. & Jury S. L. (1991): An account of Orobanche L. in Britain and Ireland. – Watsonia, 18: 257–295.

 

Zázvorka J. (2000): Orobanche L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 489–513.