Onobrychis viciifolia Scop. – vičenec ligrus

Syn.: Hedysarum onobrychis L.; Onobrychis sativa Lam.; O. spicata Moench

Čeleď: Fabaceae – bobovité

Status: běžný druh

Popis: Byliny se silným kořenem, přímými, obvykle jen v dolní části větvenými, žebernatými lodyhami, vysokými 30–60 cm. Listy složené ze 7–13 párů obvejčitých, zaokrouhlených, na bázi náhle zúžených lístků, které bývají na spodní straně nasivělé a hedvábitě přitiskle chlupaté. Palisty úzce trojúhelníkovité, hnědé, blanité. Hrozny za květu válcovité, později prodloužené, i před rozkvětem přímé. Koruna jasně až karmínově růžová, s tmavšími žilkami. Lusky půlkruhovité, ploché, s drobnými až nezřetelnými ostny. Semena v různých odstínech hnědé.

Možná záměna: Blízce příbuzný vičenec písečný (Onobrychis arenaria) se nejlépe rozeznává podle plodů, které nesou mnohem nápadnější, postupně se zvětšující ostny. Oba druhy se rovněž liší šířkou lístků, přičemž v. písečný má lístky užší, a tvarem květenství před rozkvětem, kdy v případě druhého druhu je květenství ohnuté.

Rozšíření: Euroasijský druh, jehož původní areál zahrnoval oblasti j. a jv. Evropy a západní Asie a postupně se rozšířil do dalších částí evropského kontinentu. V Evropě je jako pěstovaná pícnina doložen již v 15. století a i v našich končinách jej lze považovat za archeofyt.

V České republice se vyskytuje spíše roztroušeně, jen místy hojně v nižších a středních, spíše teplejších polohách. Na horách je zaznamenáván jen zcela ojediněle.

Ekologie: Vičenec ligrus je druhem otevřené polokulturní krajiny a druhotných stanovišť jako jsou náspy a okraje komunikací, meze, rumiště, okraje polí, ale roste též na pastvinách a v sušších a vegetačně řidších travinobylinných porostech.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do srpna.

Literatura:

Chrtková A. (1995): Onobrychis Mill. In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 513–516.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!