Mezi Hostěradicemi a Oleksovicemi na Znojemsku se v nivě říčky Skaličky se rozkládají mokřady a podmáčené lesy, které tvoří významný biotop nejen pro ptáky v intenzivně využívané zemědělské krajině. Vodní plochy zarůstají bohaté rákosiny a společně s podmáčenými lesy a loukami tvoří neprostupnou džungli.
Kraj: Jihomoravský, okres: Znojmo
Rozloha: 43,96 ha
Vyhlášeno: 1997
Přírodní památka Oleksovická mokřina se nachází v severozápadní části Lechovického bioregionu a je součástí severopanonské biogeografické podprovincie. Lokalitou protéká řeka Skalička, levostranný přítok řeky Jevišovky, která území rozděluje na dvě poloviny. Mokřad v nivě Skaličky je součástí rozsáhlé sníženiny při západním okraji krystalinika miroslavské hrástě v Drnholecké pahorkatině. Dno deprese je vyplněno spodnomiocénními sedimenty. Zcela dominantním půdním typem je fluvizem glejová.
Oblast Oleksovické mokřiny si v historii prošla zajímavým vývojem. Na starých mapách z 18. a z počátku 19. století, je patrné, že v místě dnešní rezervace se rozkládal rybník nebo alespoň pravidelně zatopená deprese. Později byla lokalita enklávou sečených luk. Sklizeň sena byla pravděpodobně hlavním faktorem, který po staletí až do poválečného období formoval zdejší rostlinná společenstva. Na vývoj rostlinných společenstev měla v poválečném období negativní vliv právě absence kosení a s tím související změna druhového složení a struktury travino-bylinných společenstev a hromadění organické hmoty, zarůstání rákosem. Zřejmě největší ránou pro travino-bylinná společenstva byla změna hydrologického režimu lokality, kdy došlo k zatopení luk, což ovšem vytvořilo další biologicky cenná stanoviště.
Z hlediska přírodních společenstev zastoupených na území přírodní památky zaujímá v současnosti největší rozlohu mokřadní rákosina. Až do revitalizace území v letech 2017–2019 byla lokalita zatížena pravidelným vysycháním a zarůstáním rákosem. Většinu území tvořila terestrická rákosina. Po revitalizace většiny území vznikly nebo byly obnoveny vodní plochy, které byly v rámci realizace prohloubeny a upraveny. V prvních letech po realizaci došlo k opětovnému zarostení lokality rákosinou. Místy již velmi hustou a pokrývající část otevřených ploch. Na okrajích území, zejména v jeho severní části, jsou rákosiny lemovány zbytky lužních a ostřicových porostů. Skutečně jen maloplošně se vyskytují i další typy bylinné vegetace jako pobřežní vegetace potoků a bylinné lemy nížinných řek. Jednotlivě se vyskytují i druhy náležející k subhalofytní vegetaci – kamyšník (Bolboschoenus sp.) a vegetaci obnažených den teplých oblastí – zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum) nebo ostřice žitná (Carex secalina). Mimo bylinné porosty jsou součástí přírodní památky fragmenty měkkého luhu. V podrostu se uplatňují mimo typických běžných nitrofilních druhů i byliny méně časté, např. nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer) a štětička chlupatá (Virga pilosa). Významnou součástí území jsou malé vodní nádrže. Menší a starší vodní nádrže mají vyvinutou vegetaci ponořených rostlin (Batrachium sp., Potamogeton sp., Persicaria amphibia atd.), větší plochy jsou vesměs bez porostu ponořených rostlin, nebo mají submerzní porosty pouze na okrajích. Nádrže v severní části území mají vytvořený krom rákosového také floristicky pestřejší ostřicový litorál.
Ze zoologického hlediska jde o významný prvek v intenzivně využívané zemědělské krajině. Zjištěna byla řada významných druhů mokřadních biotopů vázaných na prostředí vodního toku, nivních tůní, rákosin a lužních lesů. Z bezobratlých byl zjištěn výskyt pestrého společenstva vodních druhů brouků z čeledí potápníkovitých (Dytiscidae). K významným nálezům patří Agabus striolatus a Hydroporus longicornis, druhy s nepříliš známými ekologickými nároky, každopádně však vzácné v celé ČR a na Znojemsku zjišťované ojediněle. Dále bylo zaznamenáno několik významnějších druhů střevlíků (Carabidae) nížinných mokřadů, např. Pterostichus cursor nebo Oodes gracilis. Z xylofágních druhů zjištěných v lužních porostech patří k zajímavým nálezům potemníci Neatus picipes a Platydema violaceum, lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) a kozlíček vrbový (Lamia textor). Velmi zajímavá je fauna nočních motýlů s vazbou na rákosiny. K nejvýznamnějším nálezům patří rákosnice pozdní (Sedina bauttneri). Lokalita byla vyhlášena jako evropský významná lokalita (CZ0623019), a to z důvodu výskytu sekavce písečného (Cobitis taenia) v toku říčky Skaličky. Jak ovšem bylo později prokázáno, tento druh sekavce se na území ČR nevyskytuje. Populace obývající Oleksovickou mokřinu patří k druhu sekavec podunajský (Cobitis elongatoides). Zjištěných 10 druhů obojživelníků dostatečně dokumentuje velký význam lokality v okolní zemědělské krajině, kde zpravidla nalézáme jen ty nejběžnější druhy. Rezervace zde tak působí jako ostrov diverzity a významné refugium obojživelníků. Mezi nejohroženější druhy zde patří kuňka obecná (Bombina bombina). Dalším obojživelníkem, jenž je z lokality udáván z delšího časového období, ale vždy pouze v malé početnosti, je skokan ostronosý (Rana arvalis). Naopak regionálně významná a silná je populace rosničky zelené (Hyla arborea), čolka obecného (Lissotriton vulgaris) a skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus). Mezi nejvýznamnější hnízdící ptačí druhy na lokalitě patří orel mořský (Haliaeetus albicilla), moták pochop (Circus aeruginosus), chřástal vodní (Rallus aquaticus) a cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides). Lesní lemy a prosty křovin obývá slavík obecný (Luscinia megarhynchos). Lokalita je významným lovištěm pro netopýry, ale také disponuje úkrytovými možnostmi pro stromové druhy netopýrů. Pro lesní a lužní biotopy jsou charakteristické druhy netopýr parkový (Pipistrellus nathusii), netopýr stromový (Nyctalus leisleri), netopýr vodní (Myotis daubentonii) nebo netopýr řasnatý (Myotis nattereri). Z ostatních savců je historicky znám výskyt rejsce černého (Neomys anomalus), v posledních letech se v území rozšířil bobr evropský (Castor fiber).
Hlavním cílem ochrany území je udržené současného stavu mozaiky mokřadních biotopů, které poskytují vhodné útočiště pro více stanovištně specifických druhů. Lokalita po poslední revitalizace výrazně změnila charakter a došlo k otevření vodních ploch a vzniku nových stanovišť, které postupem času opět podlehnou sukcesi a zarostení rákosem. Udržování volné hladiny alespoň v některých částech plochy bude důležité pro vodní ptáky a další organismy vázané na otevřenou vodní hladinu. Velkou výzvou pro investora revitalizace (KÚ JMK) bude odstranění sedimentů, které byly při realizaci pouze vyhrnuty na břehy a byly tak vytvořeny místy až 3 m vysoké a několik desítek metrů dlouhé valy (ca 1,8 ha plochy území). Ty představují potenciální stanoviště pro invazní a expanzivní druhy rostlin a zároveň mění charakter lokality. Současný plán péče počítá s kompletním odstraněním těchto deponií.
Literatura:
Křivan V. (2011): Plán péče o přírodní památku Oleksovická mokřina na období 2012-2021. Ms. depon in Krajský úřad Jihomravského kraje, pracoviště Znojmo.
Mačát Z. & Reiter A. (2020): Zoologický inventarizační průzkum PP Oleksovická mokřina – obojživelníci a plazi, závěrečná zpráva, 2019/2020. Ms. depon in Krajský úřad Jihomoravského kraje, pracoviště Znojmo.
Mačát Z. & Reiter A. (2021): Plán péče o Přírodní památku Oleksovická mokřina na období 2022-2031. Ms. depon in Krajský úřad Jihomoravského kraje, pracoviště Znojmo.
NDOP (2021): Nálezová databáze ochrany přírody. – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, http://portal.nature.cz (on-line databáze).
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!