Oenanthe oenanthe Linaeus, 1758 – bělořit šedý

Řád: Passeriformes – pěvci, čeleď: Muscicapidae – lejskovití

Status: SO, EN, IUCN: LC, Bern II, Bonn II

Popis: Bělořit šedý je 14-16,5 cm velký pěvec, tedy podobné velikosti jako běžný vrabec. Dospělí ptáci dosahují hmotnosti mezi 20-35 g. Zbarvení dominuje nápadný bílý kostřec, a to zvláště v letu, stejně jako ocasní pera s černými konci, které tvoří koncový pruh. Dvě středová ocasní pera jsou však celá černá, což vytváří na ocasu kresbu ve tvaru písmene T. Ve svatební šatě jsou samci shora světle šedí, mají černá křídla a přes oko se táhne černý pruh. Čelo a nadoční proužek jsou bíle. Samice jsou shora světlé v odstínech šedohnědé s hnědými křídly. Proužek přes oko je tmavě hnědý, nadoční proužek pak málo výrazný. Obě pohlaví mají žlutavě okrová prsa a bělavé břicho. Po podzimním přepeřování jsou obě pohlaví dosti podobná. Mláďata se podobají ve zbarvení samici. Zpěv je nenápadný, krátký. Flétnové tóny se mísí s vrzavými a švitořivými zvuky – k poslechu zde. 

Možná záměna: V naší přírodě patří bělořiti k nezaměnitelným pěvcům. Mimo střední Evropu pak připadají v úvahu další druhy z rodu Oenanthe. V celém areálu druhu (viz níže) jsou rozlišovány čtyři poddruhy. Většinu areálu obývá nominátní poddruh Oenanthe oenanthe oenanthe, od Faerských ostrovů, přes Grónsko až do západní Kanady je to poddruh bělořit šedý grónský (O. o. leucorrhoa), od jižní Evropy přes Malou, Přední a Stř. Asii až po sev. Čínu žije bělořit šedý středomořský (O. o. libanotica) a severozápad Afriky obývá poddruh bělořit šedý alžírský (O. o. seebohmi), který bývá někdy považován za samostatný druh.  

Rozšíření: Bělořit je palearktických druhem pěvce. Obývá většinu území Evropy, ostrůvkovitě je rozšířen v západní Evropě. Souvislý areál rozšíření začíná ve střední Evropě a pokračuje až na dálný východ (Kamčatka). Nevyskytuje se v jižní polovině Asie, zhruba od středního Kazachstánu a hranic Mongolska a Číny na jih. Souvislá populace žije však od Turecka, přes Kavkaz, hory severního Iránu (Alborz), Afghánistánu, Tádžikistán, Kyrgyzstán až na hranice východního Kazachstánu, Mongolska a Číny. Zřejmě teprve nedávno proniknul ze dvou stran do Severní Ameriky (Aljaška, Baffinův ostrov a poloostrov Labrador). Žije také v Grónsku a na Islandu. Zimoviště evropských populací se nachází v širokém pásu savan ve střední Africe od Atlantiku po Rudé moře a Adenský záliv, a dále pokračuje směrem k jihu až po sever Zimbabwe na východě afrického kontinentu.

Na území Česka je rozšířen nepravidelně po celém území. Častější je v nížinných teplých oblastech, hnízdění však bylo doložena také např. z vrcholků Krkonoš nebo Jeseníků. V současnosti je soustavnější rozšíření možné pozorovat pouze na Ostravsku, jižní Moravě a Podkrušnohoří.  

Biologie a ekologie: Bělořit vyhledává biotopy s řídkou nebo krátkostébelnou vegetací nebo kamenité či písčité plochy s roztroušenými keři. U nás to jsou převážně sekundární stanoviště, jako jsou lomy, pískovny, výsypky, skládky nebo větší staveniště. Ze zimoviště se hnízdiště vracejí během dubna, první přilétají starší samci. Hnízdí v jednotlivě, páry jsou věrné hnízdišti, takže se na něj pravidelně vrací. Samci pravidelně bojují při obsazování teritoria. Během toku samci zpívají z vyvýšených míst, mezi kterými přeletují. Kopulace probíhá na zemi nebo přímo v hnízdní dutině. Až 3 % hnízd obsahuje mimo párová mláďata přesto, že samci intenzivně střeží samice během plodný dnů. Konečné umístění hnízda vybírá samice, avšak z nabídky, kterou předem vybral samec. Hnízdo bývá nejčastěji umisťováno do hluboké dutiny ve skále, mezi kameny nebo dalším materiálu, např. v zemní noře. Hnízdo z rostlinných materiálů staví oba jedinci. Snůška obsahuje průměrně 5-6 vajec. Na vejcích sedí pouze samice, a to 14 dní. Mláďata krmí oba rodiče na hnízdě dalších asi 14 dní. Po vyvedení z hnízda jsou mláďata dále krmena zhruba dalších 14 dní. Ve střední Evropě hnízdí pravděpodobně i 2× do roka. Potravu tvoří převážně drobní živočichové, nejčastěji to jsou brouci, blanokřídlý a rovnokřídlý hmyz, dále také ploštice, motýli, mouchy, pavouci aj. Během léta a podzimu sbírají různé plody (jeřabiny, ostružiny, rybíz). Potravu loví aktivním vyhledáváním na zemi, tak také vyčkáváním a následným útokem.

Ohrožení a ochrana: Za největší riziko úbytku bělořita šedého můžeme považovat cílené zalesňování a rekultivace otevřených antropogenních stanovišť. Dále nevhodné zemědělské a lesnické hospodaření a v neposlední řadě také přirozené plynutí sukcese na dříve otevřených stanovištích. Jako vhodné nástroje na podporu populací lze považovat citlivý přístup k rekultivačním postupům v těžebních n na výsypkách. V neposlední řadě je také důležité udržovat bezlesí na dříve otevřených stanovištích a cílená podpora druhů vyžadujících otevřená stanoviště. Bělořit bude na našem území většinově vázán na prostory, které jsou pod silným tlakem člověka, a tak i různé lomy, pískovny a skládky inertního materiálu je nutné chápat jako důležitá stanoviště druhu.

Literatura:

Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. Svojtka, Praha.

Šťastný K., Bejček V., Mikuláš I., Telenský T. (2021): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2014-2017. AVENTINUM s.r.o.

Šťastný K., Hudec K. a kol. (2011): Ptáci - Aves III/1, Fauna ČR, sv. 30/1. Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!