Nyctalus leisleri – netopýr stromový

18. 7. 2019 vytvořil Zdeněk Mačát

Nyctalus leisleri (Kuhl, 1817) – netopýr stromový

Řád: Chiroptera - letouni, čeleď: Vespertilionidae – netopýrovití

Status: SO, DD, IUCN: LC, HD IV, Bonn II, Bern II, Eurobats

 

Popis: Středně velký druh netopýra, který dorůstá do délky 50-66 mm. Délka předloktí se pohybuje v rozmezí od 38 mm do 47 mm, tragus (ušní víčko) je 6-8 mm dlouhé. Dospělý netopýr stromový váží přibližně 12-20 g. Srst je zbarvena hnědě, se světlejším odstínem na břišní straně. Boltce a létací blány jsou tmavohnědé. Frekvence echolokace se pohybuje mezi 25-31 kHz.

 

Možná záměna: Podobný netopýru rezavému (Nyctalus noctula), který je zřetelně větší, chlupy na hřbetní straně jsou stejně jako u netopýra stromového dvoubarevné, avšak na špičkách rezavé nikoli světlé. Další podobným druhem je netopýr obrovský (Nyctalus lasiopterus), který se v ČR vyskytuje velmi vzácně a existuje jen několik záznamů, a jak už jméno napovídá je řádově větší než netopýr stromový.

 

Rozšíření: Evropský druh letouna, jehož areál zasahuje do severní Afriky (Alžírsko, Maroko, Kanárské ostrov a Madeira) a do Asie (izolovaná populace žije na západním okraji Himálají (Afghánistán, Pákistán a severní Indie). V Evropě žije od Irska po jihozápadní oblast Ruska, od jižního Švédska až do Řecka, Itálie a na Kypru. Izolovaná arela žije také na Kavkaze, v Zakavkazí a Turecku. Ve větší části areálu je považován za vzácnější druh, mimo Irska, kde je hojný.

 

Netopýr stromový se v ČR vyskytuje ostrůvkovitě, nejvíce záznamů pochází z jižní Moravy, jižních Čech, středních Čech, ale i z Liberecka, Karlovarska, Vysočiny, Olomoucka a Beskyd. Jeho početnost pravděpodobně není velká, a tak je záznamů méně.

 

Biologie a ekologie: Hlavním biotopem netopýra stromového jsou lesní porosty opadavých a smíšených dřevin, kde vyhledává dutiny ve stromech vysekané datlovitými ptáky, které slouží jako ukrýty. Využívá také dutiny vzniklé např. vylomením větve nebo po poškození bleskem. Mateřské kolonie tvoří 20-50 samic. Samci se v této době pohybují jednotlivě nebo tvoří malé kolonie. Koncem léta obsazují „pářící úkryty“, kde posléze vznikají harémy až se šesti samicemi. Zimní úkryty netopýr stromový hledá v dutinách stromů, skalních štěrbinách nebo v různých budovách. Masové zimování, jako u jiných druhů, nebylo na našem území zjištěno. Jedinci netopýra stromového loví potravu ve volném prostoru mezi kmeny stromů. Ideálním stanovištěm a lovištěm tak je vzrostlý, relativně rozvolněný les s vysokými kmeny stromů, které tvoří mezi keřovým patrem a korunami ideální letové koridory. Potravu tvoří hlavně noční motýli, brouci, mouchy a další látající hmyz.

 

Ohrožení a ochrana: Na našem území jde o vzácnější druh netopýra, nejčastěji je pozorován při loveckých aktivitách nebo pomocí detektoru. Ohrožení druhu pramení, stejně jako u ostatních druhů letounů, z možné ztráty potravních stanovišť, vyrušování na lokalitách výskytu a přímá likvidace úkrytů, v tomto případě holosečné kácení v listnatých lesích. Ochrana netopýra stromového je vzhledem k využívaným úkrytům složitější než u synantropních druhů a spočívá převážně v kvalitním lesním hospodaření (listnaté a smíšené lesy v různém věkovém složení, u kterých se průběžně vytváří dostatek vhodných úkrytů).

 

 

 

Literatura: 

 

Anděra M., Gaisler J. (2012): Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. - Academia, Praha.

 

Anděra M., Horáček I. (1982): Poznáváme naše savce. - Mladá fronta, Praha.

 

Andreas M., Cepáková E., Hanzal V. (2010): Metodická příručka pro praktickou ochranu netopýrů. - AOPK ČR, Praha.

 

NDOP (2019): Nálezová databáze ochrany přírody. – AOPK ČR. URL: http://portal.nature.cz/ (17. 7. 2019)