Netocia ungarica (Herbst, 1792) - zlatohlávek uherský

Syn.: Potosia hungarica (Herbst, 1792); Protaetia ungarica (Herbst, 1790)

Čeleď: Scarabaeidae - vrubounovití

Status: CR

Popis: Středně velký zlatohlávek 12-20 mm se zavalitým tělem. Zbarvení je matně světle zelené s bělavými skvrnami, které jsou variabilní jelikož jsou tvořeny sekretem. Spodek těla je lesklý. Celé tělo jemně tečkované.

Rozšíření: Pontický druh, především v Maďarsku, Dolních Rakousích a směrem k Černému moři až do Malé Asie dále až na Kavkaz a do Íránu.

V ČR má severozápadní okraj areálu a vyskytuje se u nás velmi vzácně na jižní Moravě. Historicky byl rozšířen až k Brnu. Častější nálezy v okolí Mikulova, Pouzdřan, Hustopečí, Čejče, Kobylí,  Bzence a na Znojemsku. Hojněji na jižním Slovensku.

Biologie a ekologie: S dospělci se lze setkat od poloviny května do pozdního léta, nejhojněji v červnu a červenci. Xerotermní druh, vyhlédávající otevřené stepní enklávy, kde dospělci sedí na úborech pcháčů (Cirsium), bodláků (Carduus) a často také na ostropsu (Onopordum). Tyto rostliny slouží jako živné rostliny jak pro dospělce, tak i larvy. Vývoj larev je jednoletý nebo dvouletý.

Ohrožení a ochrana: Druh má u nás okraj areálu, tím pádem je těžké zvažovat vůbec nějakou ochranu. Vhodné je udržovat co nejvíce stepních biotopů na kterých by se tento skvostný brouk mohl vyskytovat. Nejvíce byl ohrožován změnou zemědělství, kdy z ČR témeř vymizel, dnes opět nalézán.

Taxonomická poznámka: Popsáno asi deset poddruhů, v ČR se vyskytuje poddruh Netocia ungarica ungarica.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!