Neptis sappho - bělopásek hrachorový

21. 11. 2011 vytvořil Filip Trnka

Neptis sappho (Pallas, 1771)  bělopásek hrachorový

Čeleď: Nymphalidae  babočkovití

Status: O, RE

 

Popis: Rozpětí křídel 4045 mm. Zbarvení křídel z vrchní strany je černo-bílé. Základem je černá s různě uspořádanými bílými pruhy a skvrnami. Spodní strana křídel je podobná jenom černou barvu nahrazuje světle hnědá. Typické jsou dvě bílé pásky na svrchní i spodní straně křídel. Housenka nevýrazně hnědo-černo-bílá.

 

Možná záměna: S jinými druhy bělopásků, nejpodobnějším druhem je bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis). N. sappho se od tohoto druhu liší dvěmi bílými pásky na svrchní i spodní straně zadních křídel. N. rivularis má pouze jednu bílou pásku.

 

Rozšíření: Eurosibiřský druh, roztroušeně rozšířený od alpských zemí a severní Itálie přes východ střední Evropy, sever Balkánu, střední Asii, jižní Sibiř až po Japonsko.

 

V ČR vymřel díky absenci pařezinového hospodářství, jelikož druh vyhledává prosvětlené řídké lesy. V Čechách již v 19. století a na Moravě v polovině 20. století. Tento druh se vyskytoval v Chřibech, Žďánickém lese, Podbeskytí, Moravském krasu, na Znojemsku, v údolí Jihlavy a v jižním Slezku.

 

Biologie a ekologie: Dospělci ve dvou generacích od května do června a od července do září. Motýl je vázán na prosvětlené lesní porosty, především dubohabrové lesy obhospodařované jako pařeziny. Imaga se zdržují především na okrajích porostů, lesních světlinách, podél cest apod. Vyhledává osluněné hrachory černé (Lathyrus niger), na které samičky kladou vajíčka a housenky žijí solitérně. Housenky zimují v jednoduchých hibernákulech připředeným k větvičkám nebo listům.

 

Ohrožení a ochrana: Dle zákona č. 114/199 99 2 Sb. o ochraně přírody a krajiny patří mezi ohrožené druhy (O). V Červeném seznamu je veden jako regionálně vyhynulý (RE). Vymřel především kvůly absenci pařezinového hospodářství a absence pastvy v lesích. Zajímavostí je, že se tento druh v druhé polovině 20. století dokázal adaptovat na introdukovaný trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a v posledních desetiletích se v okolních zemích začíná šířit.

 

 

Literatura:

 

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.