Nepeta cataria L. – šanta kočičí
Syn.: Cataria vulgaris Gaterau, Glechoma cataria (L.) Kuntze

Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Status: zdomácnělý archeofyt

Popis: Vytrvalé, 30–70 cm vysoké byliny s dřevnatějícím kořenem a několika přímými, v horní části větvenými, čtyřhrannými, hustě jemně pýřitými lodyhami. Listy jsou řapíkaté, aromatické, s čepelí vejčitě trojúhelníkovitou až trojúhelníkovitou, na okraji hrubě vroubkovanou, na bázi uťatou až mělce srdčitou, na vrcholu špičatou až tupě špičatou,
oboustranně hustě pýřitá s vtroušenými žláznatými chlupy. Květenství tvoří krátké, husté koncové lichoklasy. Kalich je hustě pýřitý, do cca jedné čtvrtiny dělený na kopinaté až šídlovité cípy. Korunní lístky jsou smetanově bílé, na spodním pysku s červenofialovými skvrnkami. Korunní trubka je úzká, mírně sehnutá, přibližně stejně dlouhá jako kalich. Plodem jsou zploštěle vejcovité ž elipsoidní, hnědé tvrdky.

Možná záměna: Mezi šantami vyskytujícími se nebo pěstovanými na území ČR se jedná v podstatě o nezaměnitelný druh. V současné době pěstované druhy, šanta velkokvětá (Nepeta grandiflora) a š. hroznovitá (Nepeta racemosa), mají modrofialové až fialové květy a kalichy nápadně kratší než korunní trubku. Původní š. lesostepní (Nepeta nuda) má rovnou kališní trubku, narůžovělé korunní lístky a větvené květenství. Šanta kočičí může být také vzácně zaměněna s meduňkou lékařskou (Melissa officinalis), která se však liší protáhlými, rozvolněnými lichoklasy a menšími květy bez výrazné kresby na spodním pysku.

Rozšíření: Za původní areál rozšíření je považováno Středozemí a přilehlé země jihozápadní Asie po Irán a Afghánistán. Jako archeofyt se pak vyskytuje v řadě zemí střední a západní Evropy, na sever po jižní Skandinávii, a také ve střední Asii. Novodobě byla zavlečena do Číny, Japonska, Severní Ameriky a Austrálie.

V ČR se vyskytuje roztroušeně v nížinách a středních polohách, vzácně vystupuje údolími i do hor, kde okolo 750–800 m n. m. nalézá své výškové maximum. Lokality jejího výskytu jsou u nás koncentrovány především na jižní Moravě, ve středních Čechách a Českém Středohoří a v Předšumaví, jinde se vyskytuje roztroušeně až vzácně.

Ekologie: Šanta kočičí roste zejména na ruderálních a poloruderálních stanovištích, na suchých, osluněných, na živiny bohatších půdách. K typickým stanovištím jejího výskytu patří rumiště a ruderální plochy v okolí lidských sídel, okraje polních cest, kamenité úhory, vesnické trávníky a paty zdí.

Hemikryptofyt, který kvete od července do září.

Význam: Šanta kočičí je silně aromatickou bylinou s velmi variabilním složením a obsahem silic a sekundárních metabolitů. Lze tak nalézt jak rostliny, které po rozemnutí spíše páchnou, tak i rostliny s příjemnou citrónovou vůní (formálně popsané jako var. citriodora). Rostliny této variety v minulosti představovaly často pěstovanou léčivku, která měla podobné využití jako meduňka. Často se také pěstovaly jako medonosné a v současné době se obsahové látky využívají např. jako složka repelentů.
Šanta kočičí představuje silný atraktant pro kočky. Podle toho dostala i své jméno (lat. cattus = kočka, angl. catnip). Obsahovými látkami zodpovědnými atrakci koček jsou nepetalaktony a jejich deriváty. U koček i při malých dávkách působí pseudonarkoticky až halucinogenně.

Literatura:

Sharma A., Nayik G. A. & Cannoo D. S. (2019): Pharmacology and toxicology of Nepeta cataria (Catmint) species of genus Nepeta: A review. – In: Ozturk M. & Hakeem K. R. (eds), Plant and Human Health 3, Springer, Cham, 285–299.

Štěpánek J. (2000): Nepeta L. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 628–634.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!