Neottia nidus-avis - hlístník hnízdák

28. 9. 2020 vytvořil Václav Dvořák

Neottia nidus-avis (L.) L. C. M. Richard – hlístník hnízdák

Syn.: Ophrys nidus-avis L.; Helleborine nidus-avis (L.) F. W. Schmidt

Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité

Status: NT

 

Popis: Nezelená bylina, s přímou, oblou, rýhovanou, voskově hnědou, dutou, lysou až v horní polovině žláznatou lodyhou, vysokou obvykle 15–30 cm. Listy obvykle 3, šupinovité, zcela objímající lodyhu. Květenstvím je válcovitý, hustý klas; květy světle hnědé až žlutohnědé, resupinované, slabě vonné; pysk bez ostruhy, dvoulaločný. Tobolky směřují šikmo vzhůru.

 

Možná záměna: Dobře poznatelný druh nezelené orchideje. Z ostatních takových orchidejí je habitem nejpodobnější mnohem vzácnější a drobnější korálice trojklaná (Corallorhiza trifida), která má pysk v květech celistvý nebo mělce trojlaločný.

 

Rozšíření: Euroasijský druh, který je v Evropě znám z celého kontinentu. V Asii roste po jz. část Sibiře, na Kavkaze, resp. v íránsko-turanské oblasti Středního východu.

 

V České republice je tento druh znám z lesnatých oblastí víceméně celého území od nížin po nižší horské polohy.

 

Ekologie: Hlísník je lesním druhem, který preferuje stinné lisnaté lesy, křoviny, stinné lesní lemy, méně často roste ve smrčinách. Preferuje humózní, vlhké, na živiny bohaté půdy. Vegetační optimum nachází v dubohabrových hájích sv. Carpinion betuli, resp. ve vápnomilných bučinách Sorbo-Fagion sylvaticae.

 

Geofyt s fenologickým optimem kvetení od května do června.

 

Ochrana a ohrožení: Hlísník hnízdák patří k nejčastějším druhům orchidejí naší přírody, i tak je veden alespoň v Červeném seznamu jako druh téměř ohrožený (NT). Vzhledem k současnému stavu českých lesů mohou být nechráněné lokality ohroženy přímou destrukcí.

 

Poznámka: České jméno této rostliny odkazuje na propletený kořenový systém, který evokuje pohled na ptačí hnízdo. Přestože je hlístník obecně považován z hlediska výživy za saprotrofa, lépe jeho vztah vystihuje mykoheterotrofie, tedy napojení na myceliový systém hub z čeledi Sebacinaceae, ze kterého čerpá živiny, jež si kvůli absenci fotosyntetických barviv nemůže vyrobit. Paradoxně hlístník chlorofyl obsahuje, stejně jako doprovodné karotenoidové pigmenty, které ovšem zelenou barvu překrývají. Rostliny ovšem postrádají průduchy a netvoří tedy kyslík.

 

 

Literatura:

 

McKendrick S. L., Leake J. R., Lee Taylor D. & Read D. J. (2002): Symbiotic germination and development of the myco-heterotrophic orchid Neottia nidus-avis in nature and its requirement for locally distributed Sebacina spp. – New Phytologist, 154(1): 233–247.

 

Procházka F. (2010): Neottia Guett. In: Štěpánková J. (ed.), Květena České republiky, vol. 8, Academia, Praha, 475–476.

 

Vohník M. (2010): Zelení dříči a pobledlí podvodníci – rostliny, mykoheterotrofie a mixotrofie. – Živa, 5: 207–208.

 

Woodward I. (1998): Do plants really need stomata? – Journal of Experimental Botany, 49: 471–480.