Narcissus poëticus - narcis bílý

11. 3. 2021 vytvořil Michal Hroneš

Narcissus poëticus L. – narcis bílý
Syn.: Autogenes poëticus (L.) Raf.
Čeleď: Amaryllidaceae – amarylkovité
Status: přechodně zavlékaný neofyt

Popis:
Vytrvalé, 20–50 cm vysoké byliny s vejcovitou cibulí, na povrchu krytou papírovitou, hnědou šupinou. Listy jsou čárkovité až páskovité, ploché, na vrcholu tupé až zaokrouhlené, sivé, vyrůstající v počtu 4–6. Květy vyrůstají jednotlivě, vzácně po dvou, na dvouřízně zploštělých stvolech, na bázi jsou kryté suchomázdřitým toulcem. Okvětí je na bázi srostlé v zelenavou okvětní trubku, okvětní cípy jsou volné, alespoň na bázi se překrývající, vejčité, vejčitě kopinaté až obvejčité, bílé nebo krémové. Pakorunka je kornoutkovitá, ve středu žlutavá, na okraji oranžová až červená, vroubkovaná.

Možná záměna: V ČR kromě narcisu bílého prozatím zplaňuje jen narcis žlutý (Narcissus pseudonarcissus). Od n. bílého se liší květy včetně pakorunky žlutými a jednobarevnou, nápadně velkou pakorunkou, která je skoro stejně dlouhá jako okvětí.

Rozšíření:
Narcis bílý roste v hornatých oblastech jižní Evropy, od středního Španělska, přes střední Francii, Alpy, hory Apeninského poloostrova po západní část Balkánského poloostrova.

V ČR zplaňuje vzácně až roztroušeně od nížin do hor. Jeho rozšíření u nás je podobně jako u dalších zplaňujících jarních geofytů pravděpodobně poměrně podhodnocené.

Ekologie:
V původním areálu roste nejčastěji na horských loukách a pastvinách. Na našem území nejčastěji zplaňuje ve výsadbách listnáčů, vzácněji na mezofilních a horských loukách, na okrajích lužních lesů, na hřbitovech a v akátinách, obvykle v blízkosti lidských sídel, často však i na místech od nich poměrně vzdálených. Preferuje propustnou, živinami dobře zásobenou půdu na jaře a na podzim s dostatkem vláhy.

Geofyt, který kvete převážně v dubnu, případně na začátku května.

Význam:
Dekorativní druh pěstovaný pro okrasu. Zejména v minulosti značně oblíbený, v současné době ho z kultivace vytlačují různé kultivary a další mediteránní druhy. První údaj o zplanění na našem území pochází již z roku 1867.

 


Literatura:

Bělohlávková R. (2010): Narcissus L. – In.: Štěpánková J., Chrtek J. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 685–687.