Myrmeleotettix maculatus - saranče kyjorohá

9. 8. 2015 vytvořil Stanislav Rada

Myrmeleotettix maculatus (Thunberg, 1815) – saranče kyjorohá 

Syn.: Gomphocerus maculatus Thunberg, 1815; Gryllus biguttatus Charpentier, 1825; Myrmeleotettix australis Harz, 1975; Myrmeleotettix hispanicus Harz, 1975

Čeleď: Acrididae – sarančovití 

Status: běžný druh

 

Popis: Drobná saranče o velikosti 10–16 mm. Jak napovídá české jméno, tykadla jsou na konci kyjovitě rozšířena. Toto rozšíření je u samic nevýrazné, dobře patrné je však u samců. Boční kýly štítu jsou úhlovitě sblíženy (zalomeny směrem dovnitř). Barva těla je značně proměnlivá, většinou se objevují kombinace hnědé a zelené barvy s tmavými a bílými skvrnami. Svrchní strana zadečku samců je oranžová.

 

Možná záměna: Dalším druhem saranče s rozšířenými konci tykadel je saranče bělorohá (Gomphocerippus rufus). Konec tykadel saranče bělorohé má ale výraznou bílou špičku. Dále se saranče bělorohá liší větší velikostí a celkově odlišným vzhledem. Více podobné saranči kyjorohé jsou saranče písečná (Dociostaurus brevicollis), respektive saranče žlutořitná (Omocestus petraeus). Tyto dva druhy jsou velmi vzácné (v ČR v současnosti známy jen z okolí Bzence, respektive Mohelna). Podobná je taktéž saranče červenořitná (Omocestus haemorrhoidalis). Všechny tři druhy se od saranče kyjorohé liší mimo jiné absencí kyjovitého rozšíření tykadel samců.

 

Rozšíření: Celá Evropa. Na severu zasahuje až do Skandinávie, na východě do Kazachstánu a západní Sibiře.

 

V ČR má tento druh lokální a ostrůvkovité rozšíření. Je tedy poměrně vzácný, ale na vhodných lokalitách nebo v příhodných oblastech může být velmi početný. Vyskytuje se od nížin až do hor.

 

Biologie a ekologie: Tato saranče obývá písčiny, štěrkové lavice, stepi, úhory, suché louky a pastviny, případně paseky. Vyžaduje dobře osluněná suchá místa s řídkou vegetací. Samice kladou vajíčka do svrchní vrstvy půdy. Nymfy procházejí 4 až 5 instary. První dospělci se objevují již v květnu, nejpočetnější jsou v červenci a vyskytují se až do října. Potravu tvoří listy trav. Samci se přes den ozývají nepříliš hlasitou stridulací, nahrávka zde.

 

    

 

Literatura:

 

Kočárek P., Holuša J., Vidlička L. (2005): Blattaria, Mantodea, Orthoptera & Dermaptera České a Slovenské Republiky. Kabourek, Zlín.

 

Kočárek P., Holuša J., Vlk R., Marhoul P. (2013): Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky. Academia, Praha.