Myotis daubentonii - netopýr vodní

18. 3. 2018 vytvořil Zdeněk Mačát

Myotis daubentonii (Kuhl, 1819) – netopýr vodní

Syn.: krátkoušan vodní

Řád: Chiroptera – letouni, čeleď: Vespertilionidae – netopýrovití

Status: SO, LC, IUCN: LC, HD IV, Bern II, Eurobats

 

Popis: Netopýr vodní je 45-55 mm velký druh letouna s předloktím dlouhým mezi 35-42 mm. Ucho je dlouhé 10,5-16 mm a tragus (ušní víčko) 5-8 mm. Dospělý jedinec dosahuje hmotnosti 7 až 15 g. Velikostně jej řadíme mezi nejmenší druhy z rodu Myotis. Zbarvení na hřbetní straně je hnědé, na břišní straně těla hnědošedé nebo šedé. Netopýr vodní má relativně velkou tlapku, kterou používá pro sběr hmyzu z vodní hladiny. Zároveň se létací blána napojuje na dolní končetiny nad patním kloubem, a tak je skoro celé chodilo volné. Během echolokace má detektorem dobře slyšitelný hlas až na 50 metrů. Frekvence pro poslech netopýra vodního je ideálně od 40 do 45 kHz.

 

Možná záměna: Nejpodobnější druhem netopýra z rodu Myotis je pro netopýra vodního pravděpodobně netopýr pobřežní (Myotis dasycneme). Tento druh je však o poznání větší a zřetelně se liší také zbarvením. Významným determinačním znakem netopýra vodního je napojení křídelní blány na tlapku až v místě nad patním kloubem.

 

Rozšíření: Netopýr vodní obývá většinu území ČR. Výskyt je soustředěn převážně mezi 200-600 m n.m. Avšak výskyt nad 600 m není neobvyklý.

 

Euroasijský druh letouna, který žije od západní Evropy (Irsko, Francie, Portugalsko) až po Čínu, Japonsko a Vietnam. Chybí v severní Africe a na jihu Ukrajiny.

 

Biologie a ekologie: Nejhojněji se netopýr vodní vyskytuje v nížinách a pahorkatinách v blízkosti soustav rybníků a vodních nádrží, které jsou doplněny členitými lesními porosty. Nedílnou součástí biotopů výskytu toho druhu jsou stromové dutiny a vodní plochy. Dutiny jsou využívány zejména v letním období jako úkryty a obsahují většinou menší kolonie (do 50 jedinců). Jako alternativa k dutinám slouží lidské obydlí, hlavně půdy, na kterých dokážou vytvořit velké kolonie až o 200 jedincích. Většina kolonií zimuje v podzemních prostorech, štolách a sklepích. V těchto místech, se ukrývá jednotlivě a v to hlavně v dutinách či štěrbinách. Potravu loví za úplně tmy pomocí echolokace, kdy rychle přelétává nad vodní hladinou (5-20 cm nad hladinou). Hlavní složkou potravy jsou komáři, pakomáři a další hmyz. Dokáže také sebrat kořist přímo z hladiny včetně larev vodního hmyzu a rybího potěru. 

 

Ohrožení a ochrana: Největším ohrožením pro netopýra vodní jsou podobné problémy, které ohrožují všechny naše letouny. Je to především ztráta potravních biotopů vlivem nepříznivého zemědělského hospodaření. Další ohrožení pramení z vyrušování na místech výskytu a ničení úkrytů. Pro ochranu druhu je nezbytné ochránit zimoviště i letní úkryty před destrukcí a podporovat kvalitní zemědělské hospodaření.

 

 

Literatura: 

 

Anděra M., Gaisler J. (2012): Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. - Academia, Praha.

 

Anděra M., Horáček I. (1982): Poznáváme naše savce. - Mladá fronta, Praha.

 

Andreas M., Cepáková E., Hanzal V. (2010): Metodická příručka pro praktickou ochranu netopýrů. - AOPK ČR, Praha.