Microtus arvalis - hraboš polní

2. 4. 2013 vytvořil Zdeněk Mačát

Microtus arvalis (Pallas, 1778) - hraboš polní

Syn.: Microtus obscurus (Eversmann, 1841)

Řád: Rodentia - hlodavci, čeleď: Cricetidae - křečkovití

Status: IUCN: LC

 

Popis: Hraboš polní je o něco málo větší než myš. Dospělý jedince dorůstá do délky těla mezi 80-130 mm. Ocas je krátký, 21-50 mm. Zadní tlapka dorůstá do velikosti 13-18 mm. Hmotnost dospělého hraboše se pohybuje mezi 11-40g. Ušní boltce jsou silné, krátké a osrstěné (9-11 mm dlouhé). Zbarvení hraboše polního je žlutohnědé, šedohnědé či jemně rezavé. Spodní strana těla je ve světlejším odstínu zbarvení hřebu, někdy se žlutavým nádechem. Zadní tlapky jsou světlé (bez pigmentu).

 

Možná záměna: Zaměnit hraboše polního je možné s ostatními druhy hrabošů (Microtus). Nejpravděpodobnější je záměna s hrabošem mokřadním (Microtus agrestis), který má robustnější tělo a větší blanitý ušní boltec s černými chloupky na jeho okraji a delší ocas. Výrazným rozdílem je tmavě pigmentovaná zadní tlapka delší než 18 mm.

 

Rozšíření: Evropský druh s rozšířením zasahujícím až po Altaj a okolí Bajkalu. Hraboš polní se nevyskytuje ve Skandinávii, severním Rusku, Britských ostrovech a Mediteránu. Introdukován byl na Orknejské ostrovy poblíž severního pobřeží Skotska.

 

V České republice jde o plošně rozšířený druh vyskytující se na vhodných biotopech.

 

Biologie a ekologie: Hraboš polní je typickým druhem zemědělské krajiny, tady obývá nespočet různých biotopů (pole, úhory, meze, louky nebo více ekotonové biotopy jako břehy toků, příkopy, železniční náspy). Z polních kultur mu nejvíce vyhovují vojtěšková a jetelová pole. Hlavní výskyt je situován do nadmořské výšky okolo 200-600 m, jsou však známy údaje o jeho výskytu na Sněžce a jiných vysokých hor Krkonoš. Jde o druh aktivní jak v noci, tak ve dne. Obvykle je aktivita soustředěna do 2-3 hodinových intervalů, po kterých přibližně stejnou dobu odpočívá. Hraboš je sociální druh a žije v koloniích, které obývají podzemní nory v hloubce mezi 20-30cm. Základ kolonie tvoří staré samice a jejich potomci. Hraboši jsou známi svou velkou plodností. Samice rodí rychle za sebou 2-12 mláďat v několika vrzích. Mláďata jsou schopna reprodukce již po 3-4 týdnech života. Pokud mají dostatek potravy, jsou hraboši schopni reprodukci i pod sněhovou pokrývkou. Denní spotřeba potravy převyšuje obvyklou váhu jedince (pohybuje se mezi 110-120 % hmotnosti). Hlavní složkou potravy jsou zelené rostliny, semena, kořínky či oddenky. Příležitostně se na jídelníčku hraboše objevuje hmyz nebi jiní bezobratlí, příležitostně se přiživuje na kadaveru uhynulých zvířat. V případě přemnožení může mezi jedince v kolonii docházet ke kanibalismu. Hraboš polní žije ve volné přírodě za optimálních podmínek přibližně jeden a půl roku, je však vystaven velké predaci a vlivům prostředí, proto se odhaduje, že běžní jedinci jsou stáří pouze několika měsíců.

 

Význam: Hraboš polní je velice často studovaným druhem v populační ekologii, proto je o jeho biologii a ekologii známo mnoho faktů. Je také považován za škůdce v zemědělské výrobě. Hraboš je významnou součástí potravního řetězce, v případě našich sov tvoří až 95 % složku vývržků.

 

 

 

Literatura:


Amori G., Hutterer R., Kryštufek B., Yigit N., Mitsain G. & Palomo L.J. (2008): Microtus arvalis. In: IUCN (2012): IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.2. 

 

Anděra M. & Gaisler J. (2011): Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. - Academia, Praha.

 

Zejda J. & Nesvadbová J. (2000): Abundance and reproduction of the common vole, Microtus arvalis in crop rows and associated agricultural habitats. Folia Zoologica, 49(4): 261-268.