Mercurialis perennis L. – bažanka vytrvalá  

Syn.: Mercurialis paixii Graeb. sensu Rauschert, Mercurialis longistipes Borbás  

Čeleď: Euphorbiaceae – pryšcovité

Status: běžný druh  

Popis: Vytrvalá bylina s dlouhým plazivým oddenkem a nevětvenou přímou lodyhou, vysoká 15–30 cm. Báze lodyh jsou obvykle modře nebo fialově naběhlé. Listy, za květu nahloučené v horní třetině lodyhy, jsou kopinaté až vejčité, klínovitě přisedající na řapík, na vrcholu zašpičatělé, na okrajích pilovité, obvykle krátce přitiskle chlupaté. Dvoudomý druh, samičí květenství jsou řídkokvětá, žlutozelená, vyrůstající z úžlabí listů, samčí květenství jsou bohatší, žlutozelená, často klubíčkovitě nahloučená. Plodem je velká, štětinatě chlupatá tobolka.

Možná záměna: Podobným druhem je bažanka vejčitá (Mercurialis ovata), od které se b. vytrvalá odlišuje v horní části lodyhy nahloučenými, kopinatými až vejčitě kopinatými listy.

Rozšíření: Evropa, západní hranice souvislého areálu probíhá Pyrenejemi a Velkou Británií, východní centrální částí evropského Ruska a jižní Ukrajinou, na sever roste po jižní Skandinávii.

Na našem území jde o hojný druh, rostoucí především v termofytiku a mezofytiku, směrem do hor je vzácnější. Vyskytuje se od nížin do hor (asi 1300 m n. m.).

Ekologie: Druh tmavších listnatých a smíšených lesů, často v okolí vodních toků. Roste na vlhčích, humózních, často suťovitých půdách. Rozmnožuje se především vegetativně pomocí oddenků. Druh jarního fenologického aspektu listnatých a smíšených lesů. Je diagnostickým druhem květnatých vápnomilných bučin svazů Fagion sylvaticae a Sorbo-Fagion sylvaticae, a také suťových lesů svazu Tilio platyphylli-Acerion.

Geofyt nebo hemikryptofyt, kvetoucí od března do května.

Literatura:

Kubát K. (1992): Mercurialis L. – In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha, 346–350.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!