Meloe variegatus Donovan, 1793 – majka duhová
Syn.: Lampromeloe variegatus Donovan, 1793
Čeleď: Meloidae – majkovití
Status: O, RE

Popis: Velikost těla 15–40 mm (samice větší než samci). Zbarvení hlavy a štítu zeleno-měděné s různě barevným leskem (od měděné, přes modrou až fialovou). Zadeček tmavý s oválnými kovově duhovými skvrnami. Tělo zavalité, kožovité s vrásčitými zkrácenými krovkami. Zadeček samiček se nápadně zvětšuje, pokud je naplněn vajíčky. Larvy (triungulini) jsou nezaměnitelní, jsou černí s dlouhými štětinami.

Možná záměna: Velmi nápadným zbarvením nezaměnitelný druh majky.

Rozšíření: Široce rozšířený druh vyskytující se na rozsáhlém území celého Palearktu. Druh je znám prakticky z celého Středomoří (od Portugalska až po Turecko) také v severní Africe. Proniká do střední a severní Evropy (historicky až z jižního Švédska). Rozšířen také ve střední Asii, Rusku, Sibiři, Číně.

V ČR byl tento druh historicky hlášen z celého území. V Čechách z okolí Prahy, Středních Čech, Plzeňska a Třeboňska. Nacházena také na střední a jižní Moravě. Vždy lokálně a nehojně. Recentně dlouhodobě nezvěstná až do nedávna kdy byly uskutečněny nálezy na střední Moravě v oblasti přírodního parku Kosíř.  

Biologie a ekologie: Dospělci od začátku dubna do konce května s maximem na přelomu dubna a května. Vzácně jsou aktivní i na podzim. Xerotermní druh žijící na nejrůznějších biotopech od stepí a lesostepí, okrajů polí, úhorů až po hráze nebo vinohrady. Imaga lezou po zemi často na narušovaných místech s řídkou vegetací, kde okusují byliny a traviny. Po spáření samičky vyhrabávají úzkou noru a kladou velké množství vajíček do půdy. Po několika dnech se líhnou larvy (triungulini), které po opuštění vajíček vylézají na květy nejrůznějších bylin a čekají na své hostitele, těmi jsou různé druhy blanokřídlých (Hymenoptera). Mezi potvrzené hostitele patří např. samotářské včely z rodu pelonoska (Anthophora sp.). Triungulin se přichytává na hostitele a nechává se zanést do hnízda, kde proniká do medových buněk obsazených vajíčkem. Prvně se živí vajíčkem posléze medem, následně se přemění na červovitou larvu druhého instaru, která se dále živí zásobami hostitele. Larva přezimuje v hnízdě hostitele a na jaře se kuklí. Dospělci se dokážou bránit proti hmyzožravcům červeno-žlutými výměšky, které obsahují jed kantaridin.

Ohrožení a ochrana: Druh chráněný zákonem jako ohrožený, v červeném seznamu ČR v kategorii „regionálně vymizelý“ a měl by být přeřazen do kategorie „kriticky ohrožený“. Majka je v celé střední Evropě vzácná a z mnoha oblastí již vymizela. Podobně jako ostatní druhy majek z rodu Meloe byla historicky ohrožena chemizací a intenzifikací zemědělství, homogenizací krajiny a samotnou destrukcí biotopů (rozorávání mezí apod.), také ústup od tradičního hospodaření jako pastva nebo vypalování. Stejně tak jsou ohroženi jejich hostitelé z řádu blanokřídlých (Hymenoptera). Vhodným managementem je zabránění zarůstaní vhodných biotopů likvidací náletu, pastvou nebo pojezdem vozidel. Vhodným nástrojem by bylo omezení chemizace, zakládání úhorů a obnova polních cest na lokalitách výskytu tohoto druhu.

Literatura:

Bologna M. A. (1991): Coleoptera Meloidae, Fauna d’Italia. XXVIII. Calderini, Bologna.

Dvořák M. (1983): Majkovití brouci Československa (Coleptera, Meloidae). Klíče k určování hmyzu 4. Zprávy Československé Společnosti Entomologické při ČSAV Supplementum 4: 1-40.

Fleischer A. (1927–1930): Přehled brouků fauny Československé republiky. Moravské museum zemské, Brno.

Korbel L. (1992): Majka duhová, Meloë variegatus. Pp. 91–92. In: Škapec L. (ed.): Červená kniha ohrožených druhů rostlin a živočichů ČSFR – 3. díl – bezobratlí. Príroda. Bratislava.

Stebnicka Z. (1987):  Majkowate – Meloidae. Klucze do oznaczania owadów Polski, cz. XIX, z. 84, Warszawa.

Týr V. (2015): Soupis nálezů majkovitých brouků (Coleoptera: Meloidae) ze západních Čech. Západočeské entomologické listy 6: 12–17.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!