Melitaea diamina (Lang, 1789) – hnědásek rozrazilový

Syn.: Melitaea codinai De Sagarra, 1932; Melitaea dictynna (Esper, 1779); Melitaea vernetensis Rondou, 1902

Čeleď: Nymphalidae – babočkovití

Status: VU

Popis: Rozpětí křídel 34–38 mm. Svrchní strana křídel je tmavohnědá s oranžovými skvrnami. Rub předních křídel je hnědooranžový s hnědými skvrnami. Rub zadních křídel je tvořen kontrastní kombinací bílých, krémových a oranžovohnědých polí, která jsou černě ohraničena. V řádce hnědých polí při okraji křídla jsou černé skvrny. Úzká lemová páska na samém okraji křídla je nápadně tmavší (žlutohnědá) než sousední lemové pole (bílé až krémové). Housenky jsou černé s hustým bílým skvrněním a s oranžovými ochlupenými kuželovitými výrůstky po celém těle. Kukla je zpravidla bílá s černými skvrnami a s drobnými oranžovými skvrnkami.

Možná záměna: Záměna je nejpravděpodobnější s běžným hnědáskem jitrocelovým (Melitaea athalia). Hnědásek rozrazilový má v porovnání s ním celkově tmavší svrchní stranu křídel s větším zastoupením hnědé barvy (zejména na zadních křídlech, kde je jen několik drobných oranžových skvrn). Dále se liší znaky na spodní straně zadního křídla – přítomností černých skvrn v řádce hnědých polí při okraji křídla a lemovou páskou na samém okraji křídla, která je u hnědáska rozrazilového nápadně tmavší než sousední lemové pole, zatímco u hnědáska jitrocelového jsou páska i sousední pole stejně světlé.

Dále se značně podobají velmi vzácné druhy hnědásek černýšový (Melitaea aurelia) a hnědásek podunajský (Melitaea britomartis). Obývají odlišné biotopy (výhřevné skalní stepi a lesostepi, případně sušší bělokarpatské louky); vzhledově se liší obecně světlejší svrchní stranou křídel a absencí černých skvrn v řádce hnědých polí při okraji spodní strany zadního křídla.

Rozšíření: Areál druhu zahrnuje západní, střední a severní Evropu, v jižní Evropě obývá horské oblasti Španělska, Itálie a Balkánu. Pokračuje dále na východ přes Turecko, Rusko, Sibiř a Altaj až do Japonska.

Na území ČR se v minulosti jednalo o značně rozšířený druh, běžný v podhorských a horských oblastech; zasahoval i do nížin. Během 20. století vymizel z většiny lokalit. Na Moravě patrně vyhynul, poslední slabá populace byla známa z Beskyd. V Čechách má dosud centrum rozšíření na Šumavě a v Pošumaví, dále se roztroušeně vyskytuje na Třeboňsku, v Karlovarském kraji a na Vysočině. Menší izolované populace se udržely v Brdech, v Krušných horách a na Rakovnicku

Biologie a ekologie: Hnědásek rozrazilový obývá vlhké rašelinné louky, okraje rašelinišť, prameniště, údolní louky podél potoků nebo okraje podmáčených smrčin. V minulosti se vyskytoval též na některých nížinných vlhkých loukách. Nutnou podmínkou je přítomnost živné rostliny, kterou jsou kozlíky (Valeriana spp.) – nejčastěji kozlík lékařský (Valeriana officinalis).

Dospělci létají od konce května do začátku srpna. V našich podmínkách vytváří jednu generaci ročně, vzácně může dojít i k vývinu částečné druhé generace (srpen – září). Populace jsou usedlé, málo mobilní, ale objevují se i disperzní jedinci (zhruba 1 % populace), kteří dokážou přelétávat mezi jednotlivými populacemi (více než 1 km za den) – typická metapopulační struktura. Při páření samci ucpou pohlavní ústrojí samice tzv. pářící zátkou – samice se tedy zpravidla mohou pářit jen jednou za život. Vajíčka jsou kladena ve shlucích na listy kozlíků. Housenky žijí skupinově; společně také přezimují v hnízdě ze spletených listů. Po přezimování se zdržují už v menších skupinkách do deseti jedinců a v posledním instaru žijí samostatně. Kuklí se většinou na živné rostlině.

Ohrožení a ochrana: Značný úbytek lokalit tohoto motýla a jeho úplné vymizení z některých oblastí bylo způsobeno melioracemi, odvodňováním a „zkulturňováním“ jeho biotopů. Dalším neméně významný faktorem bylo zalesňování některých lokalit – a toto ohrožení přetrvává dodnes, společně se samovolným zarůstáním a degradací vlhkých luk. Ochrana druhu spočívá v zachování jeho biotopů, které musí být chráněny před odvodněním nebo zalesněním, ale též aktivně udržovány prostřednictvím extenzivní pastvy nebo střídavé seče.

Literatura:

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!