Melanobaris morio - nosatec

6. 1. 2018 vytvořil Filip Trnka

Melanobaris morio (Boheman, 1844) – nosatec
Čeleď: Curculionidae – nosatec
Status: CR

 

Popis: Délka těla 2,3–3,9 mm, zbarvení těla černé. Celé tělo matné, krovky na třetím a sedmém mezirýží s nevýraznými šedavými nebo žlutavými šupinkami (u starších jedinců jsou šupinky odřené). Tykadla osazena v poslední třetině nosce, který je silně zahnutý. Chodidla světlá.

 

Možná záměna: Rod Baris (sensu lato) je poměrně složitý na určování, většina druhů si je velmi podobná. Od dalších černě zbarvených druhů se M. morio liší velmi drobně a hustě tečkovaným štítem. Tečky se slévají v dlouhé řady. Štít má výraznou středovou linii, zřetelně oddělenou od teček. Krovky mají na bázi třetího a sedmého mezirýží malé často nepříliš zřetelné šedavé nebo žlutavé šupinky.

 

Rozšíření: Západomediteránní  druh rozšířený v severní Africe, v Evropě od Španělska přes Francii, Itálii až do Řecka. Proniká také do střední Evropy (Švýcarsko, Německo, Rakousko, Maďarsko, ČR) a Belgie.

 

V ČR pouze v Čechách na dvou lokalitách v Českém středohoří na vrchu Jezeř a Raná. Existuje i jeden historický nález z Moravy.

 

Biologie a ekologie: Dospělci již brzy z jara od dubna do října s maximem v dubnu. Nosatec obývá ruderální a narušované plochy s výskytem jeho živné rostliny, kterou je rýt barvířský (Reseda luteola). Na této rostlině žije monofágně téměř v celém areálu, ve Francii byl zjištěn i na v ČR velmi vzácném rýtu velkokališném (Reseda phyteuma). Imaga bývají skryta pod listovou růžicí, jednotlivě jsou viditelně i na listech. Larva žije ve spodní části lodyhy a prokousává se směrem do kořenového krčku, kde v létě probíhá kuklení. Brouci pravděpodobně přezimují přímo v rostlinách nebo se přesouvají do detritu v blízkosti živných rostlin.

 

Ohrožení a ochrana: Druh není chráněný zákonem, v červeném seznamu ČR v kategorii „kriticky ohrožený“. Ohrožení spočívá v sukcesi biotopů, kdy je živná rostlina vytlačována ze zarůstajících ploch. Management by měl být orientován na vyřezávání náletu, pastvu a narušování drnu.

 

 

Literatura:

 

Benedikt S., Borovec R., Fremuth J., Krátký J., Schön K, Skuhrovec J. & Trýzna M. (2010): Komentovaný seznam nosatcovitých brouků (Coleoptera: Curculionoidea bez Scolytinae a Platypodinae) České republiky a Slovenska. 1. díl. Systematika, faunistika, historie výzkumu nosatcovitých brouků v České republice a na Slovensku, nástin skladby, seznam. Komentáře k Anthribidae, Rhynchitidae, Attelabidae, Nanophyidae, Brachyceridae, Dryopthoridae, Erirhinidae a Curculionidae: Curculioninae, Bagoinae, Baridinae, Ceutorhynchinae, Conoderinae, Hyperinae. Klapalekiana, 46 (supplementum): 1–363.

 

CURCULIO Team (2007): Digital-Weevil-Determination for Curculionoidea of West Palaearctic. Transalpina: Baris / Limnobaris (Baridinae: Baridini) - SNUDEBILLER, Studies on taxonomy, biology and ecology of Curculionoidea, 8, No. 97: 12-18, Mönchengladbach: CURCULIO-Institute.

 

Prena J. (2011): Subfamily Rhynchitidae, Attelabidae. Pp. 251–261. In: Löbl I. & Smetana A. (eds.): Catalogue of Palaearctic Coleoptera. Volume 7. Curculionoidea I. Apollo Books, Stenstrup.

 

Smreczyński S. (1974):  Część XIX. Chrząszcze – Coleoptera. Ryjkowce – Curculionidae. Podrodzina Curculioninae. Plemiona Barini, Coryssomerini, Ceutorhynchini. Klucze do Oznaczania Owadów Polski, 83, 98e, Warszawa.

 

Strejček J. (1991): Faunistic records from Czechoslovakia. Coleoptera: Bruchidae, Chrysomelidae, Anthribidae, Curculionidae. Acta Entomologica Bohemoslovaca 88: 157–160.