Melampyrum cristatum - černýš hřebenitý

23. 7. 2017 vytvořil Václav Dvořák

Melampyrum cristatum L. – černýš hřebenitý

Čeleď: Orobanchaceae – zárazovité

Status: VU (var. cristatum), EN (var. solstitiale)

 

Popis: Bylina s přímou, málo až bohatě větvenou, slabě pýřitou lodyhou, vysokou do 50 cm. Listy kopinaté, celokrajné. Klas hustý, nápadně čtyřhranný; listeny se širokou hřebenitou srdčitou střední částí, střechovitě se překrývající, dolní zelené, horní purpurově červené, vzácně bílé. Kališní cípy nestejně dlouhé. Koruna bledě žlutá, s purpurovým náběhem, korunní trubka 2krát delší než kalich.

 

Možná záměna: Dobře poznatelný druh černýše díky čtyřhrannému květenství. Zbarvené listeny má též černýš rolní (Melampyrum arvense).

 

Rozšíření: Euroasijský druh, jehož areál zahrnuje rozsáhlou oblast na východ po pohoří Altaj a tok řeky Jenisej. V Evropě se vyhýbá nejjižnějším částem poloostrovů zasahujících do Středozemního moře.

 

V České republice se vyskytuje zejména v termofytiku, méně často ve středních polohách, v oreofytiku zcela chybí.

 

Ekologie: Roste v křovinatých stráních, v lesních lemech, v teplomilných doubravách, též na mezofilních loukách. Preferuje hlinité, zásadité půdy. Je výrazný heliofyt. Jako ostatní zástupci rodu je i černýš hřebenitý poloparazitickou rostlinou, která využívá širší spektrum hostitelů, zejména dřevin.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s dvěmi fenotypy, var. solstitiale kvete krátce na přelomu května a června, var. cristatum od června do září.

 

Ochrana a ohrožení: Černýš rolní není veden mezi zvláště chráněnými taxony. V Červeném seznamu je časná varieta hodnocena jako ohrožený taxon (EN) a nominátní varieta jako zranitelný taxon (VU).

 

Taxonomická poznámka: U černýšů se rozlišují fenologicky odlišné typy, obvykle na úrovni variet. U černýše hřebenitého jsou na našem území rozlišovány dva – časnější typ var. solstitiale, který kvete mezi V–VII, má zpravidla 5–7 lodyžních článků, které jsou delší než příslušné lodyžní listy a var. cristatum, která kvete VI–IX, má více než 7 lodyžních článků, kratších než příslušné lodyžní listy.

 

 

Literatura:

 

Štech M. (2000): Melampyrum L. In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky, vol. 6., Academia, Praha, 412–429.