V posledních letech jeden z velmi vyhledávaných turistických cílů na Znojemsku, to je Mašovický lom. Leží zhruba 4,5 km západně od centra Znojma a je pohodlně dostupný autem i na kole. Davy turistů sem však netáhnou přírodní skvosty či vzácné druhy, které zde byly zjištěny. Mnohonásobně více je zajímá čistá a průzračná voda lomového jezera, která je během letních měsíců obsypána plavci.

PP a EVL Mašovický lom

kraj: Jihomoravský, okres: Znojmo

rozloha: 10,13 ha

vyhlášeno: 2013

Mašovický lom je uměle vytvořená lokalita, která vznikla jako pozůstatek těžby žulového kamene. Těžba byla ukončena v roce 1996. Rekultivace těžebního prostoru proběhla v letech 2001–2006. Od původního záměru, rekultivovat plochu zalesněním a vytvořením zemědělské půdy se ustoupilo. Přestala tak být odčerpávána spodní voda, která do lomu proudila, a vytvořilo se lomové jezero. Během rekultivace došlo k odstranění veškeré těžební technologie. Zároveň bylo na horní etáži lomu vybudováno několik různě velký a hlubokých tůní a celá lokalita byla zpřístupněna veřejnosti. Jako velmi zdařilá byla rekultivace oceněna v mezinárodní soutěži o nejlepší projekty v oblasti udržitelného rozvoje, a to v kategorii rekultivace těžebny.

Samotné lomové jezero je hluboké mezi 8–15 metry a má velmi chudé a málo vyvinuté litorální porosty, které tvoří orobince (Typha sp.). Společenstvo makrofyt jezera je tvořeno pouze hvězdošem (Callitriche sp.). Horní etáž lomu je z botanického pohledu bohatší, avšak nikoli zajímavá. Převažují zde náletové a pionýrské dřeviny jako je trnovník akát (Robinia pseudacacia), bříza bělokorá (Betula pendula) nebo borovice lesní (Pinus sylvestris). Jižní okraj rezervace je pak tvořen souvislejším lesem, ve kterém místy dominuje dub zimní (Quercus petrea). Bylinné patro tvoří převážně ruderální rostliny, např. třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), lipnice smáčknutá (Poa compressa), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella) nebo pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), na výslunějších místech se objevují např. pupava obecná (Carlina vulgaris), bělotrn kulatohlavý (Echinops sphaerocephalus) nebo divizna sápovitá (Verbascum phlomoides). V tůních na horní etáži roste také okřehek menší (Lemna minor). Přes většinu fádních druhů je z lokality znám také jeden ochranářsky významný druh mechu, a to tučnolístek  krátkolistý (Aloina brevirostris). Jeho domovem jsou těžko přístupné stěny nad lomovým jezerem místem.

Společenstvo živočichů je oproti rostlinám více pestré a složené z regionálně významných druhů. Lokalita byla vyhlášena pro ochranu populace kriticky ohroženého čolka dravého (Triturus carnifex). V současnosti čolci obývají pouze nejhlubší tůň na horní etáži lomu, neboť v lomovém jezeru, které prošlo živelným zarybňováním, není již vhodné prostředí pro jeho reprodukci. Z jezera byly hlášeny druhy, jako karas stříbřitý (Carassius gibelio), střevlička východní (Pseudorasbora parva), kapr obecný (Cyprinus carpio), sumec velký (Silurus glanis) nebo okoun říční (Perca fluviatilis). Na tůně, které jsou díky vysychání bez rybí obsádky, jsou vázání další obojživelníci, jako je kuňka obecná (Bombina bombina), čolek obecný (Lissotriton vulgaris) nebo skokan štíhlý (Rana dalmatina). V lomovém jezeře probíhá rozmnožování pouze málo citlivých druhů, jako je ropucha obecná (Bufo bufo). Pravidelně se zde vyskytuje také ještěrka zelená (Lacerta viridis), jde o jednu z mála populací mimo údolí Dyje v Národním parku Podyjí, kde je velmi hojná. Z další druhů plazů zde byly pozorovány např. užovka hladká (Coronella austriaca) nebo užovka obojková (Natrix natrix). Z ochranářsky významných druhů bezobratlých existují záznamy například o vodomilu černém (Hydrophilus piceus), modrásku vikvicovém (Polyommatus coridon), nebo tesaříku Xylotrechus pantherinus, který se vyvíjí ve dřevě vrby jívy (Salix caprea).

Z pohledu ochrany cílového druhu, čolka dravého, je lokalita ve špatném stavu. Hlavní lomové jezero je pro svou nadměrnou rybí obsádku a intenzivní využívání v době rekreace prakticky pro čolka nepoužitelné. Mělké tůně na horní etáži pravidelně a rychle vysychají a larvy v nich nedokážou dokončit vývoj. Jedinou vhodnou plochou tak zůstává tůň pod kaolinovou stěnou na východním okraji rezervace. Vlivem déle trvajícího sucha však dochází i zde k pravidelnému vysychání a pozorované počty čolků a dalších obojživelníků se postupně snižují. Dalším silným negativním faktorem je silné zarůstání lokality náletem a invazními druhu rostlin. Je pravděpodobné, že bez soustředěné péče, hlavně v místě horní etáže, dojde ke ztrátě biologické rozmanitosti lokality a zbude, tak pouze jezero pro koupání turistů.

Literatura:

AOPK ČR (2019): Nálezová databáze ochrany přírody. [on-line databáze; portal.nature.cz]. 2020-12-26.

AQ-Servis (2013): Plán péče o Přírodní památku Mašovický lom na období 2014–2028. Ms. depon in DRUSOP, 23 s.

Mačát Z. & Reiter A. (2020): Mapování obojživelníků a plazů EVL Mašovický lom - závěrečná zpráva. Monitoring a mapování vybraných druhů rostlin a živočichů a inventarizace maloplošných zvláště chráněných území v národně významných územích v České republice. Ms. depon in DRUSOP, 10 s.

Zedková B. (2015): Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Mašovice – lom (CZ0623357). Ms. depon in DRUSOP, 13 s.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!