Lymantria monacha (Linnaeus, 1758) – bekyně mniška

Čeleď: Lymantriidae - bekyňovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla 20–31 mm, rozpětí křídel 38–54 mm. Tělo je u samice šedobílé, u samce šedohnědé, zadeček samice zakončen nápadným kladélkem. Tykadla jsou u samic nitkovitá, u samců dlouze hřebenitá. Sosák je zakrnělý a dospělci nepřijímají potravu. Křídla jsou u samic bělavá s typickou zubatou černou kresbou, samci mají kresbu méně výraznou a přední křídla jsou šedohnědá. Někteří jedinci jsou tmavší s téměř neznatelnou kresbou. V klidné poloze jsou křídla střechovitě složená. Nohy jsou u samic tmavé, u samců žlutohnědé. Housenka je chlupatá, černohnědě skvrnitá s dvěma řadami modrých bradaviček a světlými skvrnami.

Možná záměna: Dobře poznatelný druh, od ostatních našich bekyň (Lymantridae) se liší kresbou na křídlech a zbarvením. Samci jsou na první pohled podobní samcům bekyně velkohlavé (Lymantria dispar). Samice se kresbou trochu podobají běloskvrnce smrkové (Panthea coenobita).

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Asie, včetně Japonska.

V ČR hojný druh po celém území, od nížin do hor, nejvíce však ve středních a vyšších polohách.

Biologie a ekologie: Bekyně mniška obývá jehličnaté a smíšené lesy. Samci létají v noci od června do srpna. Samice většinou sedí na kmenech stromů, často vysoko v korunách stromů a nacházeny bývají obvykle jen při populačních gradacích. Vylučuje silný feromon, který láká samce ze širokého okolí. Po páření samice klade skupiny vajíček na kůru stromů, které nezakrývá chloupky. Vajíčka obvykle přezimují a na jaře se líhnou housenky. Živí se různými jehličnatými, ale listnatými dřevinami. U nás často na smrku ztepilém (Picea abies), ale i jiných jehličnanech, také na listnatých stromech jako je buk lesní (Fagus sylvatica), duby (Quercus) nebo i na lípě srdčité (Tilia cordata), vzácně i na jiných dřevinách nebo bylinách. Vytváří populační cykly, kdy zhruba jednou za pět let vytváří gradace a může způsobovat „kalamitní“ žír, zejména v monokulturních porostech. Mladé housenky se díky dlouhým chloupkům mohou pasivně šířit větrem. Kuklí se na kmenech nebo větvičkách v řídkém zámotku. Dospělci se líhnou za 2-3 týdny.

Literatura:

Macek J., Dvořák J., Traxler L. & Červenka V. (2007): Motýli a housenky střední Evropy Noční motýli I., Academia Praha.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!