Lycopodium clavatum - plavuň vidlačka

12. 8. 2018 vytvořil Václav Dvořák

Lycopodium clavatum L. – plavuň vidlačka

Syn.: Lycopodium brachystachyum Opiz

Čeleď: Lycopodiaceae – plavuňovité

Status: LC

 

Popis: Rostliny s až metr dlouhými, plazivými, kořenujícími lodyhami. Listy čárkovitě kopinaté, celokrajné, zakončené dlouhým bílým chlupem. Výtrusnicové klasy až 8 cm dlouhé, obvykle po 2(-3), vzácně po 1, dlouze stopkaté.

 

Možná záměna: Dobře poznatelný druh. Druhý zástupce rodu – plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), má výtrusnicové klasy přisedlé, obvykle po 1 a čárkovité listy nejsou zakončené chlupem.

 

Rozšíření: Druh s rozsáhlým, téměř kosmopolitním areálem, který především zahrnuje mírný až chladný pás Eurasie a Severní Ameriky. Vyskytuje se také na jižní polokouli, kde roste v horách Jižní Ameriky, na Falklandách, ve východní a jižní Africe, na Filipínách či Papui-Nové Guiney. Na evropském kontinentu se vyhýbá nejjižnějším oblastem kolem Středozemního moře.

 

V České republice roste roztroušeně až lokálně hojně v mezofytiku a především v polohách oreofytika. V termofytiku zřídka, v některých oblastech chybí.

 

Ekologie: Plavuň vidlačka preferuje stanoviště na kyselých podkladech jako vřesoviště, pastviny, smilkové louky, světlé jehličnaté lesy, okraje cest. Velmi dobře snáší požáry, které snižují germinaci spor.

 

Chamaefyt s fenologickým optimem od června do září.

 

Ochrana a ohrožení: Plavuň vidlačka nepatří mezi zvláště chráněné druhy. V Červeném seznamu je aktuálně řazena mezi druhy méně ohrožené (LC).

 

Poznámky: Spory plavuně jsou hořlavé. Této vlastnosti se využívá nejenom při výuce biologie, ale v minulosti též ke světelným efektům v divadelnictví.

 

 

Literatura:

 

Kubát K. (1988): Lycopodium L.– In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena České socialistické republiky 1, Academia, Praha, 193–194.

 

Vogel S.I., Piatkowski B.T. et al. (2011): The Effects of Fire on Lycopodium digitatum strobili. – Jeffersoniana, 27: 1–9.