Lycopodiella inundata - plavuňka zaplavovaná

9. 9. 2011 vytvořil Václav Dvořák

Lycopodiella inundata (L.) - plavuňka zaplavovaná

Syn.: Lycopodium inundatum L.; Lepidotis incurva Opiz

Čeleď: Lycopodiaceae - plavuňovité

Status: EN, §S

 

Popis: Drobné rostliny s dichotomicky větvenými lodyhami, vysokými 2-10 cm, zakončené výtrusnicovým klasem. Při dalším větvení vyrůstají větve přitiskle k substrátu, na konci s přezimujícím pupenem. Trofofyly čárkovitě kopinaté, celokrajné, žlutozelené, na plazivých lodyhách směřující vzhůru. Sporofyly se podobají trofofylům, ale bývají delší. Výtrusnicové klasy jsou obvykle jednotlivé, přisedlé, k vrcholu se zužující.

 

Možná záměna: Dobře rozpoznatelný druh, který se o zástupců rodu plavuň (Lycopodium) pozná dle krátce plazivých lodyh pouze s 1-2 vzpřímenými větvemi; klasy jsou podobné lodyhám a sporofyly nemají suchomázdřitý lem.

 

Rozšíření: Druh s převážně evropským areálem, ale disjunktivně se vyskytuje cirkumpolárně v boreální pásmu, jednak na obou oceánských pobřežích Severní Ameriky a rovněž v Japonsku. V Evropě areál zahrnuje především západní a střední Evropu, v Evropě východní se vyskytuje velmi vzácně; na jih zasahuje do Bulharska a Španělska.

 

V České republice osidluje polohy mezofytika a orefytika, častěji se vyskytuje v Čechách, především na Třeboňsku a Šumavě. Setkat se s tímto druhem můžeme i na Dokesku, v Krušných horách aj. Na Moravě roste velmi vzácně, především v Jeseníkách.

 

Ekologie: Plavuňka zaplavovaná je druhem, který nesnáší konkurenci ostatních rostlin. Často roste v rozvolněných porostech při okrajích rašelinišť, na mokrých píscích a písčinách při okrajích rybníků, na bažinatých loukách. Často se s ní můžeme setkat v opuštěných pískovnách či lomech, kde se stabilně udržuje vlhký substrát.

 

Rostliny bývají krátkověké, na podzim lodyhy odumírají. Dokáže se rozmnožovat i vegetativně pomocí adventivních pupenů.

 

Chamaefyt s optimem růstu od června do října.

 

Ochrana a ohrožení: Plavuňka je řazena mezi zvláště chráněné druhy v kategorii silně ohrožené. V Červeném a černém seznamu cévnatých rostlin je vedena jako ohrožený druh (EN). V současnosti patří mezi výrazně mizející a velmi vzácné druhy rostlin. Výskyty jsou sporadické snad kromě Třeboňska a na lokalitách druh vytrvává krátce. Plavuňce výrazně uškodilo rozsáhlé odvodňování, které se v minulosti provádělo na rašeliništích a obdobných biotopech.

 

 

Literatura:

 

Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek J. jun., Zázvorka J., Koutecký P., Ekrt L., Řepka R., Štěpánková J., Jelínek B., Grulich V., Prančl J. & Wild J. (2019): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Vol. 8. – Preslia, Praha, 91: 257–368.

 

Kubát K. (1988): Lycopodiella Holub. In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M., Květena České socialistické republiky 1., Academia, Praha, 192–193.