Lycaena phlaeas (Linnaeus, 1761) – ohniváček černokřídlý 

Čeleď: Lycaenidae – modráskovití

Status: běžný druh

Popis: Menší motýl s rozpětím křídel 25–30 mm. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Přední křídla jsou z obou stran oranžová s černými skvrnami, na okraji křídel je široký tmavohnědý až černý lem (z rubové strany šedý lem a šedá špice křídla). Zadní křídla jsou ze svrchní strany tmavě šedohnědá nebo černohnědá, při jejich zadním okraji je široký oranžový lem s klikatým okrajem, před lemem bývají zpravidla vyvinuta nevýrazná namodralá očka. Rubová strana zadních křídel je světle šedohnědá s drobnými černými skvrnkami a při zadním okraji s tenkou klikatou oranžovou páskou. Housenka je drobná, zelená až žlutá, často s růžovým až červeným podélným pruhem na hřbetu. Kukla je hnědě zbarvená s drobným skvrněním.

Možná záměna: Ohniváček černokřídlý je nezaměnitelným motýlem. Jen při nepozornosti připadá v úvahu záměna s dalšími druhy ohniváčků, od kterých se liší rozdílnou kresbou a zbarvením.

Rozšíření: Obrovský holarktický areál druhu zahrnuje severní polovinu Afriky, celou Evropu, temperátní část Asie (včetně Čukotky a Japonska) a také Severní Ameriku.

V ČR běžný druh rozšířený po celém území. Nejhojnější je v nížinách, ale nevyhýbá se ani pahorkatinám a horám.

Biologie a ekologie: Tento druh ohniváčka je poměrně nenáročný a osídluje široké spektrum otevřených biotopů. Dává přednost biotopům s obecně řidší vegetací a samozřejmě s hojným výskytem živných rostlin – šťovíků. Dospělí motýli létají ve dvou až třech generacích od dubna do září (vzácně až do začátku listopadu). Jsou rychlými letci s velkým doletem – zejména samice migrující krajinou mohou být nalezeny v podstatě kdekoliv. Samci si hájí svá teritoria před ostatními samci a vyčkávají na samice, se kterými provádí zásnubní let. Samice kladou vajíčka za slunného počasí, jednotlivě na rub listů šťovíků. Housenky se vyvíjejí na šťovíku menším (Rumex acetosella) a šťovíku kyselém (Rumex acetosa), případně na jiných druzích šťovíků. Dorostlé housenky se kuklí u báze živné rostliny. Přezimujícím stádiem je housenka.

Literatura:

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.

Najdete zde již více než 2700 druhů rostlin, hub a živočichů!