Lutra lutra - vydra říční

18. 4. 2012 vytvořil Zdeněk Mačát

Lutra lutra (Linnaeus, 1758) – vydra říční

Čeleď: Mustelidae – lasicovití

Status: SO, VU, IUCN: NT, BERN II, HD II, IV, NATURA 2000

 

Popis: Vydra říční je kunovitá šelma s protáhlým tělem a dlouhým ocasem. Tělo je dlouhé 6080 cm, délka ocasu se pohybuje od 30 do 50 cm. Dospělý jedinec váží mezi 410 kg. Vydra má krátké nohy, které nejsou příliš přizpůsobeny pro běh po souši. Za to protáhlé válcovité tělo a silný svalnatý ocas jsou výborné pro pohyb ve vodním prostředí. Mezi prsty na nohách nalezneme plovací blány. Ušní boltce jsou ukryty v srsti a stejně jako nosní otvory jsou i ušní otvory uzavírány kožním záhybem při potápění pod vodu. V kalné vodě používá pro orientaci dlouhých hmatových vousů. Srst je krátká, lesklá a velmi hustá, zbarvená do kávově hnědé barvy. Spodina těla je světlejší, někdy až bílá.

 

Rozšíření: Vydra říční je Euro-Asijským druhem šelmy. Hlavním centrem výskytu je celá Evropa mimo nejsevernějších oblastí Ruska a Skandinávie a také ostrovů ve Středozemním moři. Vlivem lovu vydry, byl však její areál výskytu v Evropě velmi potlačen. Dnes lze o ostrovy výskytu (např. Velká Británie, Pyrenejský pol., Z Francie, Balkán, východoevropské země a SV Skandinávie. Naopak je druh znám ze severu Afriky (Tunisko, Alžír nebo Maroko). Asijský areál není tak souvislý, jako byl ten evropský. Vydra se nevyskytuje v severním asijském Rusku, také v Mongolsku ani centrální Číně. Ovšem její areál zasahuje do JV Číny a do jihovýchodoasijských zemí, Nepálu, S Indie a Afghánistánu. Malé populace žijí na J Indie, na Srí – Lance a na ostrovu Sumatra. Dalším „dírou“ v areálu je oblast středoasijských postsovětských republik, kde se vydra nevyskytuje. Na Blízkém Východě obývá Turecko a jižní okraj Kaspického moře.

 

V České republice se vydra vyskytuje na přibližně na 40 % území, za centrum výskytu můžeme považovat Jihočeskou pánev, Český Les, Šumavu, Plzeňsko a Českomoravskou vrchovinu.  Početnost vyder je v ČR odhadována na 2500 jedinců.

 

Biologie a ekologie: Vydra říční obývá čisté potoky a řeky, v některých případech i rybníky, avšak nadmořská výška není určujícím faktorem výskytu. V březích potoků a řek vyhrabává vydra nory, které mají vchod pod vodní hladinou. Nora je vystlána rákosem, travinami nebo větvičkami. V potravním teritoriu (2050 km vedlejších toků) vydry se většinou nachází ještě několik mělkých nor. Vydra je aktivní převážně v noci, v zimních měsících je však ke spatření i ve dne. Teritorium si značkuje hromádkami trusu, které umisťuje na viditelné místo. Vydra žije samotářsky, vzácněji v malých skupinkách. Rozmnožování probíhá od března do dubna, samotnému pohlavnímu aktu předchází námluvy samců. Páření probíhá ve vodě. Samice rodí jedno až tři mláďata na přelomu dubna/května. Mláďata jsou na matce závislá jeden rok, poté se postupně osamostatňují. Vydra se dožívá 1520 let.

 

Ohrožení a ochrana: Vydra říční byla terčem lovu a odstřelu v období rozvoje rybničního hospodaření jako predátor rybích obsádek v celé Evropě. Na začátku 20. století proto byla na pokraji vyhubení. V roce 1947 byla zařazena na seznam hájené zvěře a v roce 1956 mezi druhy chráněné zákonem. I přes ochranu vydry byla a je vydra ohrožována vnějšími faktory. (a) Úbytek vhodných stanovišť (odvodňovaní, úprava koryta, kácení břehových porostů). (b) Znečištění vodních toků a kumulace toxických látek v organismu vrcholového predátora. (c) Pytláctví (i přes zákonnou ochranu je vydra lovena). (d) Střety s dopravou. Vydra říční je hodnocena jako silně ohrožený druh, v Červeném seznamu ČR: VU (zranitelný druh), v Červeném seznamu IUCN jako NT (téměř ohrožený druh) a také je „naturovým“ druhem. Pro vydru říční je také zpracován záchranný program – program péče.

 

   

Literatura:

 

Anděra M., Horáček I. (1982): Poznáváme naše savce. - Mladá fronta, Praha.

 

Dungel J., Gaisler J., (2002): Atlas savců České a Slovenské republiky. - Academia, Praha.

 

Pelikán J., Gaisler J., Rödl P. (1979): Naši savci. - Academia, Praha.

 

 

Lukáš Poledník, Kateřina Poledníková, Marcela Roche, Petra Hájková, Aleš Toman, Markéta Václavíková, Václav Hlaváč, Václav Beran, Petra Nová, Pavel Marhoul, Marie Pacovská, Olga Růžičková
Tereza 
Mináriková
6
, Jitka Větrovcová
6

Poledník L., Poledníková K., Roche M., Hájková P., Toman A., Václavíková M., Hlaváč V., Beran V., Nová P., Marhoul P., Pacovská P., Růžičková O., Mináriková T., Větrovcová J. (2006): Program péče pro vydru říční (Lutra lutra) v České republice v letech 2009 – 2018. - Ms. Depon in MŽP ČR, Praha.