Lonicera nigra - zimolez černý

19. 1. 2021 vytvořil Michal Hroneš

Lonicera nigra L. – zimolez černý
Syn.: Chamaecerasus nigra (L.) Delarbre, Xylosteum nigrum (L.) Dum.-Courset, Lonicera carpatica Kit.
Čeleď: Caprifoliaceae – zimolezovité
Status: běžný druh

Popis: Drobnější, 60–200 cm vysoký, bohatě větvený keř. Letorosty jsou lysé až krátce chlupaté, šedohnědé s bílou dření, starší větve jsou hnědavé s rozpukanou borkou. Pupeny jsou úzce kuželovitě vejcovité, špičaté, kryté lysými, jen na okrajích brvitými, tmavými šupinami. Listy jsou řapíkaté, především v mládí chlupaté, s čepelí eliptickou, celokrajnou, na vrcholu tupě špičatou až tupou, na bázi klínovitou až okrouhlou, na rubu s vyniklou žilnatinou. Květy vyrůstají po dvojicích (dicházium) na 2–4 cm dlouhé stopce z úžlabí listů. Koruna je dvoupyská, růžovobílá až nafialovělá, uvnitř chlupatá. Plodem je kulovitá, černá, na povrchu modravě ojíněná bobule.

Možná záměna: Podobnými druhy jsou zimolez obecný (Lonicera xylosteum) a zavlečený z. tatarský (Lonicera tatarica). Zimolez černý se od obou druhů liší dlouhými stopkami květenství a černými bobulemi (u obou výše jmenovaných druhů jsou oranžové až červené).

Rozšíření: Endemit horských oblastí pevninské Evropy, který roste od Pyrenejí po hory na severu Balkánského poloostrova. Zavlečen byl do Norska.

V ČR se vyskytuje poměrně hojně ve vyšších polohách od podhůří do subalpínského stupně, v nižších polohách pouze v chladných inverzních údolích, v nížinách zcela chybí.

Ekologie: Zimolez černý roste převážně na stinných stanovištích s kamenitými až hlinitými, humózními, vlhkými půdami na bazickém až mírně kyselém podloží. Vyskytuje se převážně v podrostu podhorských a horských bučin, jedlin a suťových lesů a potočních olšin, dále také ve vysokobylinných nivách a v subalpínských křovinách. Je diagnostickým druhem horské a subalpínské křovinné vegetace asociací Ribeso alpini-Rosetum pendulinae a Pado borealis-Sorbetum aucupariae.

Nanofanerofyt kvetoucí v závislosti na nadmořské výšce od konce dubna do začátku července.

 

 

Literatura:

Chrtek J. (1997): Lonicera L. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 476–491.