Lolium temulentum L. – jílek mámivý

Čeleď: Poaceae – lipnicovité

Status: RE

Popis: Sytě až namodrale zelené rostliny s přímými, nahoře drsnými stébly, obvykle vysokými 20–80 cm. Listové pochvy drsné, horní slabě nafouklé; jazýček do 2,5 mm dlouhý, někdy spíše ouškatý. Listové čepele ploché, zašpičatělé, ke špičce a při okraji drsné, na rubu lysé, lesklé. Lichoklas 5–40 cm dlouhý, tuhým, lysým vřetenem; klásky 2–15květé; plevy zdéli nebo delší než klásky; plucha eliptická, za plodu ztvrdlá, s dlouhou, drsnou osinou. Obilka až 3krát delší než širší.

Možná záměna: Od ostatních zástupců rodu je tento robustní druh dobře poznatelný. Záměny připadají v úvahu zejména s jílkem oddáleným (Lolium remotum), který má pluchy bez osin.

Rozšíření: Původní areál druhu je obtížně stanovitelný. Druh pravděpodobně pochází z Mediteránu a jz. části Asie, odkud se s obilím rozšířil do velké části Evropy, do střední a jižní Afriky, východní Asie, Austrálie, na Nový Zéland i do Ameriky.

V České republice se vyskytoval vždy vzácně. Koncentrovaněji byl nalézán pouze na jv. Moravě v oblasti Bílých Karpat, jinak bodově bez specifických fytogeografických vazeb.

Ekologie: Jílek mámivý typicky doprovázel obilné kultury, zejména rostl v ovsu a v žitě.

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem růstu od června do července.

Ochrana a ohrožení: Jílek mámivý je v současnosti hodnocen jako regionálně vyhynulý druh (RE). Poslední neověřené nálezy pocházejí z počátku 21. století z oblasti Bílých Karpat. Tento druh potkal stejný osud jako řadu další polních plevelů, kdy vinou kolektivizace, změnou osevních postupů, třízením semen a chemizací v zemědělství postupně vymizel. U těchto druhů je však časté, že jsou opětovně na naše území zavlékány, jak se stalo po roce 2000 na Slovensku, kde byl druh nalezen na pěti zcela nových lokalitách.

Poznámka: Druhový název tohoto jílku – mámivý, je odvozen od skutečnosti, že je častým hostitelem toxické vřeckovýtrusé houby – paličkovice nachové, která se vyznačuje tvorbou sklerocií známých jako námel. Námel obsahuje řadu alkaloidů, které mohou způsobovat otravy a vyvolávat různé mykotoxikózy, ale též nabývají důležitého farmaceutického využití. Proto se některé druhy trav pěstují a uměle paličkovicí infikují. Česká republika patří k významným producentům námelových alkaloidů.

Specifické, psychoaktivní a toxické účinky námele z jílku mámivého jsou známy již od starověkých civilizací (Mykény, Asýrie ad.), které z infikovaných klasů vyráběly různé nápoje. V současné literatuře se předpokládá, že legendární nápoj kykeón, který byl pit při Eleusinských mystériích, byl vařen právě s námelem, a účastníky těchto rituálů uváděl do rauše. Ostatně z námele byla Albertem Hofmannem izolována kyselina lysergová, výchozí látka pro syntézu LSD.

Literatura:

Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR, vol. 2. – Academia, Praha, 1563 pp.

Eliáš P. jun., Hajnalová M. & Eliášová M. (2010): Historical and Current Distribution of Segetal Weed Lolium temulentum L. in Slovakia. – Hacquetia, 9/1: 151–159.

Shelley W. S. (2018): Soma and the Indo-European Priesthood: Cereal Cultivation and the Origins of religion. – New York, Algora Publishing, 235 pp.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!