Lixus myagri Olivier, 1807 – rýhonosec
Čeleď: Curculionidae – nosatcovití
Status: VU
Popis: Délka těla je 8–12 mm, nosec má zpravidla jemné střední žebírko. Tělo je žlutavě poprášené. Zbarvení krovek tvoří především šedé chlupy a obzvláště v rýhách a na bocích krovek najdeme světlé chlupy. Báze štítu je o něco širší než jeho délka. Štít je směrem dopředu zúžený s dvěma nevýraznými středovými pruhy. Po stranách štítu jsou dva výrazné boční pruhy. Konec krovek je rozchýlený (tvoří drobné hroty) a zadeček s výraznými tečkami.
Možná záměna: Velmi podobným druhem je příbuzný Lixus punctirostris. Ten ovšem nemá středový kýl (žebírko) na nosci, střed štítu je bez pásek a na zadečku jsou nevýrazné tečky. L. punctirostris je velmi vzácný, je znám pouze z jižní Moravy a také obývá narušované písčité a stepní biotopy s šedivkou šedou (Berteroa incana).
Rozšíření: Celá Evropy (vyjma Velké Británie a Skandinávie), západní Sibiř, Střední Východ a střední Asie.
V ČR velmi lokálně a vzácně v nížinách na náplavech větších řek.
Biologie a ekologie: Dospělci od května do října, žijí na vlhkých biotopech, především na náplavech větších řek (vzácněji i příkopy, vlhké louky, mokřady apod.), potravně jsou vázáni na brukvovité rostliny (Brassicaceae). Mezi živné rostliny patří rukev obecná (Rorippa amphibia), barborka obecná (Barbarea vulgaris) a méně potočnice lékařská (Nasturtium officinale). V jižní Evropě byl dokonce zjištěn na brukvi zelné (Brassica oleracea). Dospělci se zdržují ve spodních částech rostlin, často pod listovou růžicí. Larvy se vyvíjí ve stoncích a kořenech živných rostlin, v jednom stonku zpravidla jedna larva.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu je veden jako zranitelný (VU). Tento druh začal mizet díky velkým úpravám koryt řek a melioracím mokřadů. Druh bude přežívat pouze při omezování meliorací, rybníkářství a ničení větších náplavů při úpravě koryt. Určitým problémem může být také zarůstání břehů invazními rostlinami, jako jsou křídlatky (Reynoutria spp.) a netýkavka žlaznatá (Impatiens glandulifera), které vytlačují původní vegetaci a náplav kompletně zarostou.
Literatura:
Dieckmann L. (1983): Beiträge zur Insektenfauna der DDR: Coleoptera – Curculionidae (Tanymecinae, Leptopiinae, Cioninae, Tanyrhynchinae, Cossoninae, Raymondionyminae, Bagoinae, Tanysphyrinae). Beiträge zur Entomologie 33: 257–381.
Smreczyński S. (1968): Podrodziny Tanymecinae, Cleoninae, Tanyrhnychinae, Hylobiinae. Klucze do oznaczania owadów Polski; Cz. XIX: Coleoptera. Zeszyt 98c: Curculionidae.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!