Linum austriacum - len rakouský

25. 6. 2010 vytvořil Václav Dvořák

Linum austriacum L. - len rakouský

Syn.: Linum perenne var. austriacum (L.) Schede; Linum trinervium Freyn

Čeleď: Linaceae - lnovité

Status: běžný druh

 

Popis: Bylina s dřevnatým oddenkem větveným do většího počtu květonosných i sterilních lodyh. Lodyhy od báze vystoupavé, jinak přímé či šikmo rozestálé, vysoké obvykle 25-60 cm, hustě olistěné, větvené pouze v květenství. Listy postavené na lodyze střídavě, úzce kopinaté, jednožilné, spodní listy tupé, výše postavené listy špičaté. Květenství tvoří nepravidelně složený vidlan poskládáný z 10-40 květů, obvykle výrazně jednostranně uspořádaných. Květní stopky tenké, po odkvětu a za plodu často obloukovitě dolů sehnuté, prodloužené. Kališní lístky proměnlivého tvaru, korunní lístky klínovitě obvejčité, na vrcholu uťaté, zbarvené modře. Plodem je tobolka.

 

Možná záměna: Druh snadno zaměnitelný se lnem vytrvalým (Linum perenne), který je u nás považován za vyhynulý a setkáme se s ním pouze jako se zplanělým druhem ze zahrádek. Oba druhy se liší v květenství a v plodu, kdy len vytrvalý nemá květní (plodní) stopky prodloužené a obloukovitě dolů sehnuté, ale zachovávají si přímý růst. Zároveň květenství je všesměrné, nikoli zřetelně jednostranné jako tomu je u lnu rakouského.

 

Rozšíření: Druh s nevelkým, ve skrze evropským, areálem, s těžištěm rozšíření v panonské oblasti, odkud přirozeně zasahuje na jižní Moravu, dále do JV Evropy a rovněž s přirozeným výskytem v Turecku. V Polsku a v Německu, kde se s tímto druhem rovněž můžeme setkat, je výskyt považován za druhotný a druh je hodnocen jako neofyt ve flórách těchto zemí. Areál se především v panoniku překrývá s areálem lnu vytrvalého.

 

V České republice je za přirozený považován výskyt pouze v panonském termofytiku jižní Moravy, kde se vyskytuje poměrně hojně až roztroušeně. Za nejsevernější přirozené lokality je považován výskyt na Vyškovsku u Drysic. Ovšem na Moravě se s ním setkáme i na Prostějovsku a dokonce i na Karvinsku. Na území Čech je výskyt považován za druhotný a předpokládá se, že na řadě lokalit byl přímo vysazen, např. v Českém krasu.

 

Ekologie: Druh xerotermní, vázaný na biotopy stepního charakteru či na písčiny. Obsazuje rovněž synantropní stanoviště jako jsou železniční náspy. Preferuje bazické substráty, na živiny bohaté hlinitopísčité půdy. Udáván především ze společenstev sv. Bromion erecti či synantropní vegetace sv. Dauco-Melilotion.

 

Hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do července.