Limenitis reducta Staudinger, 1901 – bělopásek jednořadý
Syn.: Limenitis rivularis (Stichel, 1907)
Čeleď: Nymphalidae – babočkovití
Status: běžný druh
Popis: Rozpětí křídel 50–55 mm, zbarvení je leskle černo-modré s bílými skvrnami. Na zadních křídlech bílé skvrny tvořící řadu. Při okrajích křídel jsou umístěny drobné modré skvrnky. Housenka je světle zeleno-hnědá, má hnědou hlavu a několik výrůstků na přední a zadní části těla.
Možná záměna: Jediným z našich bělopásků, s kterými by bylo možné si tento druh splést, je bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla). Na první pohled je snadno rozeznáte při pohledu ze spodu na zadní křídla, kde u Limenitis reducta tvoří černé tečky jen jednu řadu, zatímco u Limenitis camilla tvoří černé tečky řady dvě. Dalším jednoduchým znakem je, že u Limenitis camilla tvoří bílé skvrny téměř bílý pruh od zadních křídel, přes celá přední křídla. Limenitis reducta má sice na zadních křídlech také pruh tvořený ze skvrn, ale na předních křídlech jsou skvrny nepropojené. Stejný znak najdete i se spodní strany křídel. Také zbarvení spodní strany křídel je odlišné: Limenitis camilla má křídla zbarvená světle oranžově a Limenitis reducta má barvu rezavou.
Rozšíření: Je široce a hojně rozšířen v jižní Evropě, přes Španělsko, Francii, jižní Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Balkánský poloostrov, jižní Rusko až po Írán a Afganistán.
V ČR bohužel vyhynul, vyskytoval se velmi vzácně na jižní Moravě. Nálezy jsou z okolí Jihlavska, Moravského krasu a Valašského Meziříčí.
Biologie a ekologie: Obývá lokality lesostepního charakteru, kde často posedává na keřích. Bylo zjištěno, že samci si na nich vytvářejí teritoria. Ve střední Evropě má dvě generace, první v květnu až červnu a druhou v srpnu až září. Po spáření kladou samičky vajíčka na osluněné zimolezy (Lonicera), ze střední Evropy je uváděn zimolez obecný (Lonicera xylosteum) a zimolez kozí list (Lonicera caprifolium).
Ochrana a ohrožení: Velmi zajímavý prvek spíše mediteránní fauny v naší přírodě. V ČR považován za vymizelého, možná někdy s možností návratu. Bělopásek zřejmě nebyl schopen přežívat na maloplošných izolovaných lesostepních lokalitách. A to postupně vedlo k degradaci jeho populací.
Literatura:
Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!