Leucojum aestivum L. – bledule letní
Syn.: Nivaria aestivalis Moench, Nivaria monadelphia Medik., Polyanthemum aestivale (Moench) Bubani
Čeleď: Amaryllidaceae – amarylkovité
Status: EN, §K

Popis: Vytrvalé, statné byliny s vejcovitou cibulí a 3–6, páskovitými, na konci tupými, mělce žlábkovitými, vzpřímenými listy, stejně dlouhými nebo kratšími než stvol. Stvol je dutý, dvouřízně zploštělý, na okrajích s dvěma úzkými, průsvitnými a drobně zubatými křídly. Květy vyrůstají obvykle po 3 až 7 v jednostranném, převislém lichookolíku, na bázi podepřeném objímavým, suchomázdřitým, kopinatým listenem. Okvětí je zvonkovité, s bílými široce eliptickými, na vrcholu špičatými lístky, s drobnou zelenavou skvrnou pod vrcholem. Tobolky jsou kulovité, zelené, s leskle černými semeny bez masíčka.

Možná záměna: Příbuzná bledule jarní (Leucojum vernum) je drobnější, má pouze 1 až 2 květy a kvete zhruba o dva měsíce dříve.

Rozšíření: Areál zaujímá téměř celou kontinentální Evropu, jehož jižní hranici tvoří jižní Francie, jižní Itálie, Řecko a Turecko, na východ pak areál pokračuje až na Kavkaz a do severního Íránu, severní hranice prochází jižním Německem, jižní Moravou, jižním Slovenskem a Zakarpatím. Výskyty na Pyrenejském poloostrově, na pobřeží Atlantiku (severní Francie, země Beneluxu, Dánsko a Britské ostrovy) jsou považovány spíše za sekundární, vzniklé únikem rostlin z kultivace.

V ČR se druh vyskytuje přirozeně s jistotou na dolním toku Svratky v okolí Židlochovic a Dyje od Nových Mlýnů po soutok s Moravou. Poněkud sporný je původní výskyt v nivě Bečvy mezi Valašským Meziříčím a Lipníkem nad Bečvou, kde se v současné době vyskytuje na několika lokalitách, ale v 19. století byl druh na Vsetínsku také prokazatelně pěstován. O směru přenosu rostlin (výsadba – niva Bečvy nebo opačně) se vede diskuze. Prokazatelné výsadby byly provedeny v 19. století u Poličky, v 80. letech 20. století v lese Loužek na Lounsku a také v Černovickém hájku v Brně, kde se druh stále vyskytuje.

Ekologie: Bledule letní roste především v lužních lesích v nivách větších řek, především v měkkých luzích svazu Salicion albae a v mokřadních olšinách, dále také v aluviálních loukách svazu Deschampsion cespitosae, v příkopech a na březích slepých ramen, na periodicky zaplavovaných, na živiny bohatých, hlubších půdách.

Geofyt, který kvete od konce dubna do začátku června.

Ohrožení a ochrana: Bledule letní byla na našem území vždy vzácným druhem. Část populací byla zničena spolu s lužními lesy v místě dnešních Novomlýnských nádrží. Další část byla poněkud živelně přenesena dobrovolnými ochránci přírody při akci DNO. Rostliny byly přeneseny především do NPR Křivé jezero a PR Černovický hájek, část rostlin snad také do PR Škrabalka. V současné době jsou všechny populace chráněny územně v rámci maloplošných chráněných území a druh je také chráněn zákonem jako kriticky ohrožený. V Červeném seznamu je druh veden jako ohrožený (EN) a ve starší verzi z roku 2012 byl veden jako druh kriticky ohrožený (C1).

Taxonomická poznámka: Ve střední Evropě se vyskytuje jen nominátní poddruh (subsp. aestivum), který je na některých ostrovech v západním Středozemí nahrazen drobnějšími rostlinami s drobnějšími květy, které mají nezubatá křídla stvolu a jsou označovány jako subsp. pulchellum.

Literatura:

Bělohlávková R. (2010): Leucojum L. – In.: Štěpánková J., Chrtek J. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 678–682.

Přikryl V. (1977): Bledule letní u Hustopeče nad Bečvou. – Památky a Příroda 4/1977: 248–249.

Tkáčiková J. & Dančák M. (2014): Leucojum aestivum L. – In.: Hadinec J. & Lustyk P. (eds), Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. XII., Zprávy České Botanické Společnosti 49: 153–154.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!