Lathyrus niger (L.) Bernh. – hrachor černý
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Status: běžný druh
Popis: Hrachor černý je vytrvalá bylina s dřevnatějícím zkráceným oddenkem. Jeho přímé větvené lodyhy jsou na průřezu 4-hranné a dorůstají 40–100 cm výšky. Listy jsou sudozpeřené, z 4 až 6ti jařem lístků a jejich vřeteno je zakončeno krátkým hrotem. Palisty jsou úzce kopinaté až čárkovité. Lístky mají vejčitý až podlouhlý tvar, dorůstají 25–35 mm délky a 5–15 mm šířky, na vrcholu jsou tupé. Mají zelenou barvu, rub listu je však o něco sivější než líc. Květenství vyrůstají na 5–11 cm dlouhých stopkách v paždí podpůrných listů, které svou délkou přesahují. Květenstvím jsou chudokvěté hrozny o 3 až 10ti květech. Kalich (a často i vřeteno květenství) bývají nafialovělé. Koruna má charakter typický pro čeleď bobovitých (pavéza, křídla, člunek), je 10–15 mm dlouhá, proměnlivé barvy od růžové, přes fialovou až po azurově modrou. Plodem jsou podlouhlé hnědavé lusky s několika kulovitými semeny.
Možná záměna: Od všech vikví (Vicia sp.) a většiny našich ostatních hrachorů (Lathyrus sp.) se hrachor černý odlišuje tím, že jeho listová vřetena jsou zakončena hrotem. Vezmeme-li v potaz tento znak, záměna hrozí snad jen s ohroženým hrachorem horským (Lathyrus linifolius). Hrachor horský sice obývá podobné biotopy, avšak častěji se s ním můžeme setkat jen v západní polovině Čech, jeho listy mají 2 až 3 páry lístků (nikoliv 4 až 6) a květenství má pouze 2 až 5tikvětá (hrachor černý může mít i 10 květů v hroznu). Specifickou vlastností hrachoru černého, která mu též dala jeho druhové jméno je, že sušením černá.
Rozšíření: Celkový areál druhu pokrývá Evropu s výjimkou severní poloviny Skandinávie, v jihozápadní části kontinentu roztroušen.
V ČR se druh vyskytuje od nížin do podhůří, přičemž těžiště jeho výskytu je vázáno na teplé nížiny a pahorkatiny, zatímco v chladnějších oblastech (severní, západní či jižní Čechy) je velmi vzácný či úplně chybí.
Ekologie: Hrachor černý roste v listnatých lesích (doubravy, dubohabřiny), lesních lemech a na křovinatých stráních. Preferuje suchá a teplá stanoviště bez ohledu na podloží. Kvete od května do července. Je to geofyt a někdy též hemikryptofyt ? zimu přežívá v podobě dormantního oddenku v podzemí, ze kterého na jaře obráží, zároveň však mohou někdy přezimovat i jeho pupeny při bázi stonku, které jsou kryté zbytkem nadzemní biomasy z předešlé vegetační sezóny.
Literatura:
Chrtková A. & Bělohlávková R. (1995): Lathyrus L. In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 416–437.
Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!