Lamium orvala - hluchavka šalvějová

4. 3. 2019 vytvořil Michal Hroneš

Lamium orvala L. – hluchavka šalvějová
Syn.: Orvala garganica L., Lamium grandiflorum Salisb., Lamium pannonicum Scop., Lamium phalacranthera St.-Lag., Lamium wettsteinii Rech., Orvala lamioides DC., Lamium michelianum Tausch
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Status: nepůvodní druh

Popis: Vytrvalé byliny s dřevnatým oddenkem a přímou, až 80 cm vysokou, krátce chlupatou lodyhou. Listy jsou dlouze řapíkaté s vejčitou až trojúhelníkovitě vejčitou, na bázi mělce srdčitou, na okraji hrubě zubatou, na vrcholu špičatou čepelí. Květy vyrůstají v poměrně bohatých lichopřeslenech, podepřených dlouze řapíkatými, vejčitě trojúhelníkovitými, dlouze špičatými, na okraji hrubě dvakrát pilovitými listeny. Koruny jsou až 4 cm dlouhé, růžové, načervenalé až fialové, vzácně i bílé, s tmavě fialovou kresbou na dolním pysku. Korunní trubka je rovná, uvnitř chlupatá. Prašníky jsou fialové. Tvrdky jsou hnědé.

Možná záměna: Květy hluchavky šalvějové jsou o 1–2 cm větší než u našich dalších druhů hluchavek. Habitem a barvou květů může h. šalvějovou připomínat h. skvrnitá (Lamium maculatum). Tyto dva druhy lze nejsnáze rozlišit podle tvaru korunní trubky (rovná vs. prohnutá u h. skvrnité) a špičatých listů u h. šalvějové.

Rozšíření: Druh s nevelkým areálem rostoucí od jihovýchodního podhůří Alp v Itálii, Slovinsku a Rakousku přes jihozápadní Panonii a Ilýrii po podhůří Dinarid.

U nás se občas pěstuje pro okrasu a vzácně zplaňuje. Zplanělá byla nalezena v údolí potoka Botič u Průhonic kam se rozšířila z výsadeb v Průhonickém parku.

Ekologie: Druh vlhčích míst ve světlých listnatých lesích (především dubohabřinách a bučinách), potočních niv, lesních okrajů a křovin, často na vápencovém podloží.

Hemikryptofyt, který kvete od dubna do června.

 

 

Literatura:

Dvořáková M. (2000): Lamium L. – In.: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 596–603.

Pignatti S. (1982): Flora d’Italia 2. – Edagricole, Bologna.