Laetiporus sulphureus - sírovec žlutooranžový

24. 11. 2008 vytvořil Michal Hroneš

Laetiporus sulphureus (Bull. ex Fr.) Murill - sírovec žlutooranžový  

Syn.: Ceriomyces aurantiacus (Pat.) Sacc., Cladoporus sulphureus (Bull.), Laetiporus speciosus Battarra ex Murrill, Laetiporus cincinnatus (Morgan) Burds., Banik & T.J. Volk, Grifola sulphurea (Bull.), Pilát, Polyporus sulphureus (Bull.) Fr., Tyromyces sulphureus (Bull.) Donk, Sulphurina sulphurea (Quél.) Pilát

Čeleď: Polyporaceae – chorošovité

Status: běžný druh

 

Popis: Poměrně velká (až 50 cm) chorošovitá houba. Plodnice jsou ploché, talířovité, často nahloučené nad sebou. Ze svrchní strany bývají plodnice tmavě žluté až cihlově oranžové, zespodu jsou obvykle světlejší. Rourky jsou poměrně krátké. Dužnina plodnic je u mladých jedinců měkká, žlutavá, u starších pak tvrdší, vysušená a bledší (často až bělavá). Výtrusný prach je světle žlutý nebo krémový.

 

Možná záměna: Díky své charakteristické barvě je v ČR sírovec žlutooranžový víceméně nezaměnitelnou houbou. K záměně by mohlo dojít pouze se vzácnějším sírovcem horským (Laetiporus montanus).

 

Rozšíření: Mírný pás Evropy a Severní Ameriky.

 

V ČR hojný druh, vyskytující se především v teplejších oblastech, kde nachází dostatek hostitelských stromů.  

 

Ekologie: Přisedle rostoucí houba. Najdeme ji v teplejších listnatých lesích, v parcích, sadech a zahradách, v lužních lesích nebo také v alejích podél cest. Jako hostitelské stromy využívá tento druh zejména duby (Quercus), vrby (Salix), olše (Alnus) či lípy (Tillia), ale také různé ovocné stromy. Podhoubí sírovce způsobuje tzv. hnědou hnilobu dřeva. Rourky mladých plodnic vylučují kapičky vody a vytváří tak charakteristický "šťavnatý" vzhled. Nové plodnice vyrůstají zpravidla od května do října.  

 

Využití a příprava: Jedlý druh, jehož mladé plodnice se po drobné úpravě dají smažit jako řízky. Před přípravou pokrmů je třeba plodnice ve vodní lázni, čímž se zbaví natrpklé chuti. Na jídlo jsou však dobré pouze plodnice z některých druhů stromů (např. vrba, topol), naopak z dubu zůstávají i po úpravě kyselé.

 

 

 

 

Literatura:

 

Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub. Ottovo nakladatelství, Praha

 

Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha.