Knautia serpentinicola Smejkal ex Kolář, Z. Kaplan, J. Suda et Štech – chrastavec hadcový

Čeleď: Dipsacaceae – štětkovité

Status: vzácně se vyskytující druh

Popis: Chrastavec hadcový je vytrvalá bylina se zkráceným oddenkem, která obvykle dosahuje 20–70 cm výšky. Vystoupavé až přímé lodyhy jsou chudě větvené či nevětvené, dosti často hustě pýřité se štětinovitými chlupy a pod květenstvím i stopkatě žláznaté. Postranní listové růžice jsou velmi četné a obvykle vytrvávají po celou vegetační sezónu. Lodyžní listy jsou vstřícné, přisedlé, kopinatého až vejčitého obrysu, peřenodílně až peřenosečně členěné do 1-6ti úkrojků rozložených symetricky po obou stranách listů, s jedním nápadně větším úkrojkem koncovým. Listy nabývají velmi proměnlivého tvaru i velikosti a jsou štětinatě chlupaté. Květenstvím jsou malé strbouly dosahující 2-3,5 cm v průměru, zespodu kryté zákrovními listeny. Květy jsou čtyř-četné, často s nápadně sytě červenofialovými až purpurovými korunami (někdy však i podstatně světlejší). Plodem jsou štětinatě chlupaté nažky s elaiosomy.

Možná záměna: Chrastavec rolní (Knautia arvensis) představuje taxonomicky velmi komplikovaný druhový komplex. Jedná se o rostliny velmi proměnlivé ve většině morfologických znaků. V populacích se obvykle udržuje značná morfologická variabilita mezi jedinci a navíc se od sebe jednotlivé populace liší odchylkami podmíněnými rozdílností stanovišť. Hybridizace a introgrese jsou velmi běžné, nezřídka probíhají i na kontaktu nepříbuzných taxonů které mají stejnou ploidní úroveň.

Okruh chrastavce rolního se u nás člení do čtyř taxonů, které jsou vymezeny na základě geografického rozšíření, ekologických preferencí, ploidní úrovně a morfologických znaků. Jedná se o chrastavec krkonošský (K. pseudolongifolia), ch. hadcový (K. serpentinicola), ch. rolní pravý (K. arvensis subsp. arvensis) a ch. r. panonský (K. a. subsp. pannonica). Vzhledem k ohromné plasticitě rostlin je někdy jejich určení pouze na základě morfologických znaků komplikované až prakticky nemožné.

Chrastavec hadcový poznáme podle toho, že osidluje stanoviště s hadcovým podložím, rostliny mají i za květu vyvinuté postranní listové růžice (u běžného chrastavce rolního pravého jsou zpravidla za květu již zaschlé) a alespoň u některých rostlin na lokalitě jsou koruny nápadně sytě nachově až modrofialově zbarveny.

Rozšíření: Taxon je v současnosti znám ze čtyř hadcových lokalit. V ČR se jedná o mariánskolázeňské hadce (Mnichov, Prameny), dolnokralovické hadce (Borovsko) a hadce mezi Starým Ranskem a Havlíčkovou Borovou. Druh se rovněž vyskytuje mimo území našeho státu u obce Woja v Bavorsku. Možnost jeho objevení i na dalších hadcových lokalitách ve střední Evropě je pravděpodobná. Na základě současné znalosti rozšíření se může jednat o středoevropského endemita.

Ekologie: Chrastavec hadcový osidluje především světlé reliktní bory, paseky a okraje lesních cest, ovšem dokáže přežívat i v druhotných lesních výsadbách, pokud má k dispozici dostatek světla. Je vázán na skeletovité půdy vznikající zvětráváním hadců (serpentinitů). Kvete od června do září, opylován je hmyzem. Nažky mají vyvinutý tzv. elaiosom (dužnatý výrůstek obsahující energeticky bohaté látky), který slouží jako potrava mravenců. Mravenci však před vlastním ukousnutím elaiosomu semeno přenesou o několik (desítek) metrů dále, čímž přispívají k šíření semen chrastavce.

Taxon můžeme vzhledem k jeho schopnosti růst na hadci označit jako serpentinofyt. Hadcové substráty jsou velmi specifickými biotopy. Vyznačují se vysokým obsahem Mg, nedostatkem Ca, nízkým zastoupením živin (jako je N, P, K), vysokým obsahem těžkých kovů (např. Ni, Co, Cr), špatně zvětrávají (půdy jsou tu velmi mělké a skeletovité, strmé svahy) a snadno se přehřívají. Jedná se o velmi nehostinná stanoviště a serpentinofyty bývají vybaveny mnoha adaptacemi, které jim umožňují se s tím vyrovnat (např. akumulace Ca a snížený příjem Mg, chelatace těžkých kovů či jejich imobilizace do vakuol, xeromorfní stavba prýtu, extenzivní kořenový systém).

Evoluční historie: Současné rozšíření taxonu i jeho afinita k hadcovým substrátům jsou důsledkem evoluční historie, o níž doposud nemáme ucelenou představu. Jedním z možných scénářů je, že se na území našeho státu vyskytoval na konci poslední doby ledové diploidní světlomilný taxon z okruhu chrastavce rolního, který byl s postupným zapojováním lesních formací v holocénu nucen ustoupit. Jako útočiště (refugia) mu však posloužily hadcové ostrovy, na kterých se vlivem nepříznivých podmínek nemohly vytvořit zapojené stinné lesy a zároveň nevyhovovaly konkurenceschopnějším druhům. Diploidní chrastavce tu tak přežily, ovšem dlouhodobý růst na hadci u nich vedl k takové míře přizpůsobení, že již nebyly schopny hadcové ostrovy úspěšně opustit (tzv. ?hadcová past?). Když následně lidskou činností došlo k rozvoji tzv. druhotného bezlesí (např. louky, pastviny), tato příhodná stanoviště byla kolonizována příbuzným tetraploidním chrastavcem rolním pravým. Proto se dnes diploidní populace chrastavce hadcového vyskytují izolovaně na hadcových ostrovech, obklopené populacemi tetraploidních ch. r. pravých, jež jsou běžnou součástí travinných biotopů na většině našeho území.

Ohrožení a ochrana: Chrastavec hadcový je ohrožen především svým omezeným areálem výskytu a relativně úzkou ekologickou amplitudou. Značná část jeho populací však obývá stanoviště podléhající územní ochraně (např. PR Vlček, PR Planý vrch, NPP Hadce u Želivky).

Literatura:

Štěpánek J. (1997): Knautia L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 543–554.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!