Juncus subnodulosus Schrank – sítina slatinná

Syn.: Juncus divaricatus Wolff; J.neesii F. Heller; J. obtusatus Kit. ex Schult.; J. obtusiflorus Ehrh. ex Hoffm.; J. retroflexus Rafn.; Verojuncus subnodulosus (Schrank) Záv.-Drábk. & Proćków

Čeleď: Juncaceae – sítinovité

Status: EN, §K

Popis: Bylina nápadného vzrůstu dosahující až 120 cm, oddenkatá. Katafyly (= ochranné šupiny na bázi stonků) po 3–4, světle hnědé; lodyžní listy přehrádkované, po 1–2, s oblou čepelí. Květenstvím je rozkladitý kružel skládaný z menších hlávek nesoucích až 20 květů; okvětní lístky stejné, tupé, zelené až slámové, se světlejším okrajem. Tobolky trojboce vejcovité, s nasazenou špičkou, o málo delší okvětních lístků, lesklé, za zralosti hnědé.

Možná záměna: Díky mohutnějšímu vzrůstu, tupým okvětním lístkům, přehrádkovaným listům a specifickým biotopům, na kterých roste, dobře poznatelný druh.

Rozšíření: Druh s převážně evropským areálem s atlantsko-mediteránní tendencí. Jádro areálu se nachází na Britských ostrovech a v západní části evropského kontinentu, na sever zasahuje po jižní oblasti Skandinávie, dále areál pokračuje do střední Evropy, na východ po Bělorusko a Ukrajinu. Přes Balkánský poloostrov dále roste v Malé Asii a na Blízkém východě. Areálem zasahuje rovněž do sz. Afriky. Jako nepůvodní je tento druh znám z Nového Zélandu.

V České republice se vzácně vyskytuje v nížinách až pahorkatinách Čech s těžištěm rozšíření v Polabí na východ po bodové lokality v okolí Hradce Králové a Týniště nad Orlicí. V oblasti Ralsko-bezdězské tabule roste ve středních polohách. Historicky a velmi vzácně tato sítina rostla rovněž na Moravě na Brněnsku a Hanáckém Slovácku.

Ekologie: Druh ekologicky vyhraněný, který roste na slatinných loukách s vysokou hladinou podzemní vody, na nížinných prameništích a v rákosinách. Preferuje na báze a živiny bohaté substráty, vlhké až přeplavované půdy známé jako polabské černavy. Je součástí několika vegetační typů, např. vegetace vysokých ostřic sv. Magno-Caricion elatae a vápnitých slatinišť sv. Caricion davallianae.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od července do srpna.

Ochrana a ohrožení: Sítina slatinná je zvláště chráněným, kriticky ohroženým druhem české květeny. V Červeném seznamu se řadí mezi druhy ohrožené (EN). Druh v průběhu 20. století výrazně ustoupil a vyhynul na řadě lokalit vinou odvodňování a meliorací směřujících k přeměně polabských černav na zemědělskou půdu. Většina lokalit je dnes součástí maloplošně chráněných území.

Literatura:

Dítě D. et al. (2014): Príspevok k aktuálnemu rozšíreniu sitiny pošvatej (Juncus subnodulosus) na Slovensku. – Bulletin Slov. Bot. Spoločn., 36: 31–37.

Kirschner J. & Křísa B. (2024): Juncus L. In: Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z., Květena České republiky 9, Academia, Praha, 59–87.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!