Juncus sphaerocarpus Nees – sítina kulatoplodá

Syn.: Agathryon sphaerocarpum (Nees) Záv.-Drábk. & Proćków; Juncus tenageia subsp. sphaerocarpus (Nees) Trab.; Tenageia sphaerocarpa (Nees) Rchb.; Juncus acicularis H. Roux; J. haussknechtii Ruhmer

Čeleď: Juncaceae – sítinovité

Status: EN, §K, ČK

Popis: Drobná bylina tvořící trsy přímých nebo rozestálých lodyh do 20 cm vysokých. Katafyly (= ochranné šupiny na bázi stonků) po 1–3, slámově hnědé. Lodyžní listy po 1–2 vyrůstající při bázi lodyhy; listové pochvy na vrcholu krátce uťaté, bez oušek. Květenství zaujímá značnou část výšky rostlin, květy jednotlivé. Okvětní lístky různého tvaru, vnější slámové až bledě zelené s širokým blanitým okrajem, vnitřní kratší; blizny nazpět ohnuté. Tobolky kulovité, kratší vnějších okvětních lístků, nezřetelně trojboké, s nepatrnou špičkou, světle hnědé, lesklé.

Možná záměna: Patří mezi drobné jednoleté sítiny často trsnatě větvené. Vyniká především nápadně kulovitými tobolkami a květy po jednom. Blízce příbuzná, rovněž velmi vzácná sítina rybniční (Juncus tenageia) se liší květenstvím nasazeným v horní třetině výšky rostliny, stejným tvarem všech okvětních lístků, které jsou zbarvené hnědě a listovými pochvami, které mají na vrcholu postranní ouška. Běžnější druhy, jako je sítina žabí (Juncus bufonius) se vyznačují úzkými až protáhlými tobolkami a alespoň některými květy sblíženými po 2–3.

Rozšíření: Druh s euroasijským areálem, který se v Evropě vyskytuje ve Středozemí, v jz. a střední Evropě, na sever po povodí Odry na polsko-německých hranicích. Na východ areál zasahuje až po západní úpatí Himálaje a sz. Čínu. Vyskytuje se rovněž v sz. Africe a v Africkém rohu.

V České republice se tato sítina vždy vyskytovala vzácně, převážně v termofytiku, ojediněle ve středních polohách, zcela výjimečně v oreofytiku v oblasti Brd. V Čechách byla bodově nalézána při vodní nádrži Rozkoš na Náchodsku, v Brdech, vícero historických lokalit se nacházelo v pražské aglomeraci a poté v severozápadních Čechách, kde se v současnosti vyskytuje na méně než 10 lokalitách.  Pravidelné nálezy pocházejí z Moravy, kde roste především v jižní a jihovýchodní části území. Velmi vzácně se vyskytuje rovněž na Hané.

Ekologie: Druh preferuje narušované, vegetací nezarostlé plochy s vlhkým substrátem. Roste na polních mokřadech, polních cestách, při okrajích periodických tůněk a rybníků. Preferuje hlinité a jílovité půdy s příměsí písků. Snáší zasolení substrátů a půdy bohaté na báze. Za vhodných podmínek vytváří bohaté populace o stovkách jedinců, často je však výskyt přechodný a z lokalit mizí nebo přetrvává v semenné bance. Je součástí jednoleté teplomilné vegetace minerálně bohatých podkladů sv. Verbenion supinae či vegetace periodicky vysýchavých bažin sv. Eleocharito palustris-Sagittarion sagittifoliae.

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem kvetení od června do září.

Ochrana a ohrožení: Druh je i přes polní charakter lokalit veden mezi zvláště chráněnými druhy jako kriticky ohrožený. V Červeném seznamu je řazen mezi druhy ohrožené (EN). Počet lokalit v rámci republiky je nízký, na čemž se podepsala snaha o vysoušení polních mokřadů, změny v hospodaření a chemizace. Vzhledem k nenápadnému vzrůstu je rovněž pravděpodobné, že druh je v terénu snadno a často přehlížen.

Literatura:

Eliáš P. ml. et al. (2016): Poznámky k výskytu a cenológii sitiny guľatoplodej (Juncus sphaerocarpus) na Slovensku. – Bulletin Slov. Bot. Spoločn., Bratislava, 38: 69–77.

Lastrucci L., Gambirasio V., Lazzaro L. & Viciani D. (2022) Revision of the Italian material of Juncus sect. Tenageia in the Herbarium Centrale Italicum: confirmations and novelties for Italy. – Mediterr. Bot. 43, e72370. https://doi.org/10.5209/mbot.72370

Kirschner J. & Křísa B. (2024): Juncus L. In: Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z., Květena České republiky 9, Academia, Praha, 59–87.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!