Isophya pienensis Mařan, 1954 – kobylka pieninská 

Čeleď: Tettigoniidae – kobylkovití

Status: vzácný druh

Popis: Samci dorůstají 22–26 mm, samice 20–26 mm. Jedná se o bezkřídlý druh kobylky s velmi redukovanými krytkami (délka krytek samců maximálně 4,5 mm, samic 3 mm). Barva těla je světle zelená. Od oka po konec štítu se táhne úzký bílý až žlutý proužek, v zadní části často doprovázený ještě užším hnědým proužkem. Střed krytek samců je hnědý, zpravidla ještě s tmavohnědým pruhem. Boční okraje krytek obou pohlaví bývají žutavé (výrazněji u samců). Tykadla jsou dlouhá, hnědožlutě zbarvená. Samice mají zadeček zakončen dlouhým zahnutým kladélkem, na špici zoubkovaným.

Možná záměna: Velmi podobná je běžná kobylka Kraussova (Isophya kraussi). Jediným spolehlivým morfologickým znakem k odlišení těchto druhů je počet stridulačních zoubků na krytkách samců (nutná preparace krytky a silné zvětšení – I. pienensis 180–210 zoubků, I. kraussi 260–310 zoubků). Dobrým rozlišovacím znakem je odlišná stridulace (ta je však pouhým uchem obtížně slyšitelná, jelikož leží z velké části v pásmu ultrazvuku). Méně spolehlivými (pomocnými) znaky je délka krytek a délka zadních stehen (I. pienensis má krytky i stehna delší), tvar fastigia (u I. pienensis užší), tvar samčích štětů; u samců I. pienensis pak přítomnost tmavohnědého pruhu na krytkách, u samic nepatrně zaoblenější zadní okraj krytek. Dále se ve střední Evropě vyskytují další druhy rodu Isophya, většinou determinačně obtížné (viz taxonomickou poznámku).

Rozšíření: Kobylka pieninská je známa ze Slovenska (Pieniny – typová lokalita), z Polska (Beskid Wysoki), Ukrajiny, Rumunska, Rakouska a Česka.

V Česku byla nalezena až v roce 2006. Aktuálně je známa z Beskyd, Bílých Karpat, Orlických a Rychlebských hor, z Podyjí a z okolí Brna. Jedná se o lokální a vzácný druh. Je pravděpodobné, že kvůli skrytému způsobu života a obtížné determinaci uniká její rozšíření v ČR i jiných státech pozornosti.

Biologie a ekologie: Kobylka pieninská obývá řídké světlé lesy, křovinaté lesní okraje, okraje lesních cest nebo stinné louky. Žije na vysokých bylinách a na nízkých listnatých dřevinách, obvykle do výšky 1 m nad zemí. Živí se listy různých dřevin a bylin (líska, maliník, habr, borůvka, starček, třezalka, kopřiva, netýkavka aj.). Z vajíček, umístěných jednotlivě v půdě nebo ve tlejícím dřevě, se během jara líhnou nymfy. Dospělci se vyskytují od července do září (v nížinách již od konce června). Stridulace samců sestává z izolovaných slok v nepravidelném rytmu; leží na hranici pásma ultrazvuku a většina lidí ji proto neslyší.

Taxonomická poznámka: Rod Isophya je taxonomicky problematický, s velkým množstvím sporných druhů a synonym. V Evropě žije okolo 50 druhů, v ČR jsou spolehlivě doloženy 2 druhy, na Slovensku minimálně 7 druhů.

Z území ČR byly F. Chládkem popsány poddruhy I. pienensis austromoravica a I. pienensis sudetica, jejichž platnost je však sporná.

Literatura:

Kočárek P., Holuša J., Vidlička L. (2005): Blattaria, Mantodea, Orthoptera & Dermaptera České a Slovenské Republiky. Kabourek, Zlín.

Kočárek P., Holuša J., Vlk R., Marhoul P. (2013): Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky. Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!