Iphiclides podalirius - otakárek ovocný

21. 7. 2018 vytvořil Stanislav Rada

Iphiclides podalirius (Linnaeus, 1758) – otakárek ovocný

Syn.: Cosmodesmus podalirius (Linnaeus, 1758)

Čeleď: Papilionidae – otakárkovití

Status: O; NT

 

Popis: Velký motýl s rozpětím křídel 60–75 mm. Křídla jsou krémově bílá až světle žlutá s výrazným černým pruhováním. Zadní křídla jsou zakončena dlouhou černou ostruhou. V zadní části zadních křídel se dále nachází několik modrých a jedna červená skvrna. Housenka je zelená (vzácněji hnědožlutá nebo s hnědou kresbou), slimákovitého tvaru těla. V nebezpečí vystrkuje za hlavou osmaterium, připomínající tykadla. Kukla bývá hnědá nebo zelená.

 

Možná záměna: Hojnější otakárek fenyklový (Papilio machaon) se liší na první pohled jinou kresbou na křídlech, sytější žlutou barvou a také kratší ostruhou.

 

Rozšíření: Druh rozšířený od Francie přes střední, jižní a jihovýchodní Evropu, Turecko, jižní Rusko až do Kazachstánu.

 

V ČR býval dříve rozšířený na většině území mimo hory. V průběhu druhé poloviny 20. století značně ustoupil, zejména v Čechách. Dnes je hojný na jižní a jihovýchodní Moravě, dále se častěji vyskytuje ve středních a severozápadních Čechách. V posledních letech se opětovně navrací do krajiny a objevuje se i v dalších nížinných až podhorských oblastech Moravy i Čech.

 

Biologie a ekologie: Teplomilný druh obývající výslunná místa s křovinnou vegetací, jako jsou skalní stepi, lesostepi, suché stráně, staré lomy, případně zanedbané sady a zahrady nebo výhřevné křovinaté ruderály. Housenky se vyvíjejí na různých druzích hlohů (Crataegus) a slivoní (Prunus). Motýli létají ve dvou generacích ročně (duben – červen, červenec – září), přičemž druhá generace probíhá v chladnějších oblastech jen částečně. Jsou velice dobrými letci a mohou být pozorováni daleko od zdrojových lokalit. Často tvoří otevřené populace. Sají nektar z květů, samci aktivně vyhledávají samice. Na některých lokalitách dochází k hromadným agregacím samců na vrcholech kopců (hilltopping). Samice kladou vajíčka po jednom či po dvou na listy živných rostlin, přičemž preferují solitérní, dobře osluněné keříky. Housenky jsou málo pohyblivé, sedí na listu, později na větvičce a tam se také kuklí. Přezimujícím stádiem je kula.

 

Ohrožení a ochrana: Ohrožený druh chráněný zákonem a evidovaný v červeném seznamu. Jeho ústup v minulosti byl způsoben jednak intenzifikací sadařství, jednak zarůstáním lesostepí a křovinatých strání. Opětovné šíření v 21. století bylo zřejmě umožněno oteplením klimatu. Pro ochranu jeho lokalit je důležité udržet jejich lesostepní charakter, tzn. zejména bránit jejich přílišnému zarůstání dřevinami a invazními bylinami. Při prořezávkách je nutno myslet na to, aby na lokalitě zůstaly solitérní keře hlohů a slivoní, nutné pro vývoj housenek.

 

Taxonomická poznámka: Ve Španělsku, Portugalsku, jižní Francii a severní Africe žije velmi podobný otakárek Iphiclides feisthamelii. V současnosti nepanuje shoda na tom, zda se jedná o samostatný druh nebo pouze poddruh otakárka ovocného.

 

     

 

Literatura:

 

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.