Involvulus pubescens - zobonoska štětinová

15. 10. 2016 vytvořil Filip Trnka

Involvulus pubescens (Fabricius, 1775) – zobonoska štětinová
Syn.: Haplorhynchites pubescens (Fabricius, 1775); Rhynchites byctiscoidiceps (Voss, 1938); Rhynchites fallax (Starck, 1889); Rhynchites flectirostris (Pic, 1926); Rhynchites multipunctatus (Bach, 1858); Rhynchites parellinus (Gyllenhal, 1833); Rhynchites virescens (Thunberg, 1815); Teretriorhynchites pubescens (Fabricius, 1775)
Čeleď: Attelabidae – zobonoskovití
Status: EN

 

Popis: Velikost těla 3,7–5,5 mm. Zbarvení těla tmavě modré s výrazným leskem, přívěsky černé. Oči jsou málo vypouklé. Nosec je stejně dlouhý jako štít a je lehce zahnutý. Celé tělo je pokryto dlouhými a také krátkými chloupky směřujících k zadečku.

 

Možná záměna: Zobonoska štětinová je snadno identifikovatelným druhem. Podobným druhem je příbuzná I. caeruleus, která se liší velikostí těla (3– 3,9 mm) a širokými rýhami na krovkách a mezirýžími, které jsou pokryté velkými hrubými tečkami. Velké a hrubé tečky u I. pubescens chybí. Dalšími zaměnitelnými druhy jsou modré zobonosky s rodu Lasiorhynchites při bližším pohledu mají všechny tyto taxony vypouklé oči, krátký rovný nosec (obvykle kratší než štít) a celkově jiný tvar těla než I. pubescens.

 

Rozšíření: Celá Evropa (vyjma Dánska, Skandinávie a Pobaltí), západní a střední Asie až na Sibiř a do Číny.

 

V ČR patří k velmi vzácným zobonoskám. Z Čech jsou známy pouze historické údaje z okolí Prahy a z Plzeňska. Z Moravy (pouze jižní) jsou známé jak historické (Brno, Pouzdřany a Pálava) tak recentní nálezy (Bučovicko a Pohansko).

 

Biologie a ekologie: Dospělci od května do července s maximem na konci května a v červnu. Teplomilný nížinný druh s oligofágní vazbou na žluťuchy (Thalictrum spp.), který obývá dva odlišné typy biotopů. Prvním typem jsou vlhčí až mokřadní stanoviště s výskytem žluťuchy žluté (Thalictrum flavum) a druhým biotopem jsou suché teplomilné trávníky se žluťuchou menší (Thalictrum minus). Samičky kladou vajíčka během června a července. Bionomie larev není přesně známa, vývoj pravděpodobně probíhá ve spodní části stonků živných rostlin. Larvy se patrně kuklí v půdě. O zimování není nic známo.

 

Ohrožení a ochrana: Druh je zařazen v červeném seznamu ČR v kategorii „ohrožený“. Historicky i recentně velmi lokální a vzácně se vyskytující druh. Ohrožen je především destrukcí biotopů. Vhodným managementem jak na mokřadních tak suchých biotopech je blokování sukcese pastvou nebo kosením.

 

 

Literatura:

 

Alonso-Zarazaga M. A. (2011): Subfamily Rhynchitidae, Attelabidae. Pp. 109–14. In: Löbl I. & Smetana A. (eds.): Catalogue of Palaearctic Coleoptera. Volume 7. Curculionoidea I. Apollo Books, Stenstrup.

 

Benedikt S., Borovec R., Fremuth J., Krátký J., Schön K, Skuhrovec J. & Trýzna M. 2010: Komentovaný seznam nosatcovitých brouků (Coleoptera: Curculionoidea bez Scolytinae a Platypodinae) České republiky a Slovenska. 1. díl. Systematika, faunistika, historie výzkumu nosatcovitých brouků v České republice a na Slovensku, nástin skladby, seznam. Komentáře k Anthribidae, Rhynchitidae, Attelabidae, Nanophyidae, Brachyceridae, Dryopthoridae, Erirhinidae a Curculionidae: Curculioninae, Bagoinae, Baridinae, Ceutorhynchinae, Conoderinae, Hyperinae. Klapalekiana, 46 (supplementum): 1–363.

 

Cmoluch Z. (1979): Klucze do oznaczania owadów Polski, Część XIX, Chrząszcze – Coleoptera, Zeszyt 96–97, Rhinomaceridae, Attelabidae. PWN, Warszawa.

 

Dieckmann L. (1974): Beträge zur Insektenfauna der DDR: Coleoptera – Curculionidae (Rhinomacerinae, Rhynchitinae, Attelabinae, Apoderinae). Beiträge zur Entomologie 24: 5–54.