Heliophanus dubius C. L. Koch, 1835 – skákavka lesklá

Čeleď: Salticidae – skákavkovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla 3,5–6 mm (hlavohruď 2–2,2 mm). Hlavohruď je černá se světlejšími chloupky a úzkým bílým lemem. Makadla samic jsou žlutá, u samců černá s bílými znaky. Zadeček je oválný, mírně zploštělý. Zbarvení zadečku je u samic černé s mírným leskem a světlou obrubou a žíhanými boky, obvykle s dvěma řadami bílým skvrnek, které vzácně mohou být spojeny nebo chybí. Samci jsou zbarvení černě s bronzově až zelenavě lesklým zadečkem (odtud české jméno). Nohy jsou u samic a mláďat žlutavé, u samců tmavé se světlými znaky.

Možná záměna: Záměna je možná s dalšími druhy rodu Heliophanus, zejména pak se skákavkou měděnou (H. cupreus) a skákavkou žlutonohou (H. flavipes), od nichž se samice liší dvěma řadami skvrn na zadečku. Spolehlivé určení je však podle kopulačních orgánů.

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy, v Turecku, Rusku, na Kavkaze, ve Střední Asii a na západě Číny.

V ČR nehojný druh, ale roztroušeně po celém území, v nížinách a středních polohách. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Skákavka lesklá obývá osluněné louky, stráně, stepi, pastviny, okraje cest, paseky a okraje lesů. Žije na bylinné vegetaci, někdy také na nižších keřích a mladých stromcích. Aktivní je zejména za slunečného počasí, kdy loví kořist a pobíhá po vegetaci. Bělavý plochý kokon samice ukrývá většinou mezi stařinou a v listovém opadu, kokon hlídá. S dospělci se setkáme nejvíce od května do konce srpna.

Literatura:

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

Nentwig W., Blick T., Bosmans R., Hänggi A., Kropf C., Stäubli A. (2025) Spiders of Europe. Version 4.2025. Online at https://www.araneae.nmbe.ch.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!