Glis glis - plch velký

10. 7. 2016 vytvořil Zdeněk Mačát

Glis glis (Linnaeus, 1766) - plch velký

Řád: Rodentia - hlodavci, čeleď: Gliridae - plchovití

Status: O, IUCN: LC, Bern III

 

Popis: Plch velký je největším evropským druhem plcha, v dospělosti dorůstá do velikosti 13-18 cm a váhy mezi 80-150 g. Velký, huňatý a do stran mírně rozčísnutý ocas měří 12-17 cm a tvoří až 70-90 % délky těla. Zbarvení hřbetu, na bocích těla a hlavě je šedé až šedohnědé. Spodní strana těla je bílá, krémová nebo jemně našedlá. Dominantou hlavy jsou velké černé oči, které jsou lemovány úzkým černým proužkem, ušní boltce jsou kulaté a bez prodlužujících chlupů.

 

Možná záměna: Zaměnit plcha velkého za jiný druh je nepravděpodobné. Svojí velikostí a typickými rysy ve zbarvení je dobře odlišitelný od ostatních zástupců plchů žijících v ČR.

 

Rozšíření: Centrem výskytu plcha velkého je biom listnatých a stálezelených lesů, obývá tedy převážně Evropu, Malou a střední Asii. V Evropě je rozšířen od severního Španělska po evropské Rusko včetně velkých středomořských ostrovů. Dále také na Kavkaze a v oblasti rusko-kazašských hranic. Indrodukován byl do Anglie v okolí Londýna.

 

Rozšíření v ČR je velmi lokálně rozdílné, zatímco na některých místech je velmi hojný, jinde zcela chybí. V Čechách jsou hlavní centra výskytu v Krušných horách, Českém středohoří, Ralské pahorkatině a při dolních tocích Berounky a Sázavy. Na Moravě je velmi hojný na Jesenicku, v Beskydech, Oderských vrších, Moravském krasu a Znojemsku.

 

Biologie a ekologie: Plch velký vyhledává listnaté lesy (převážně bukové), smíšené lesy a křovinaté svahy na členitých podkladech. Velmi často využívá ekotony, tedy okraje lesů, pasek a světlin. Náhradním stanovištěm pro plcha mohou být opuštěné zahrady a parky. V těchto místech využívá také opuštěné nebo málo využívané stavby jako chaty, včelíny či kůlny. Těžiště výskytu je v nadmořských výškách mezi 200 a 600 m n. m. Plch má striktně noční aktivitu, přes den je schován v úkrytu (stromové dutiny, budce či skalní pukliny). Je to společenský druh, několik jedinců dohromady může obývat i jeden úkryt. Plch je velmi mrštný hlodavec, dobře šplhá a skáče. Velmi nápadný je jeho hlas (pískání), který se používá i při mapovaní tohoto druhu (k poslechu zde). Domovské okrsky, které si teritoriální plch udržuje, jsou velké několik hektarů a mezi pohlavím liší (u samců větší). Hibernuje skoro dvě třetiny roku od října do května (začátku června). V létě může upadnout do stavu strnulosti a to při nedostatku potravy nebo při výrazném ochlazení. Plch velký spí stočený do klubíčka, k zimování využívá skalní štěrbiny, dutiny stromů, opuštěné stavby nebo zalézá do podzemních děr. Samice z velkých populací rodí pouze jednou nebo dvakrát za život. Při nevhodných podmínkách (nedostatuku potravy může dojít k potratu nebo nezabřeznutí). Ve vrhu bývá obvykle 4-6 mláďat. Z jara se živí okusováním dřevin a pupenů stromů, které kombinuje s drobnými živočichy. Později do jídelníčku zařazuje dozrávající plody, s blížícím podzimem se orientuje na výživné bukvice, ořechy a žaludy. Plch se dožívá relativně vysokého věku 8-9 let. 

 

 

Literatura:

 

Anděra M., Gaisler J. (2012): Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. - Academia, Praha.
Anděra M., Horáček I. (1982): Poznáváme naše savce. - Mladá fronta, Praha.

Anděra M., Gaisler J. (2012): Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. - Academia, Praha.

 

Anděra M., Horáček I. (1982): Poznáváme naše savce. - Mladá fronta, Praha.

 

Pelikán J., Gaisler J., Rödl P. (1979): Naši savci. - Academia, Praha.