Glaucidium passerinum - kulíšek nejmenší

17. 8. 2012 vytvořil Zdeněk Mačát

Glaucidium passerinum (Linnaeus, 1758) - kulíšek nejmenší

Řád: Strigiformes – sovy, čeleď: Strigidae – puštíkovití

Status: SO, VU, IUCN: LC, Bern II, CITES II, Bird Dir I

 

Popis: Kulíšek nejmenší je drobná sova dorůstající do velikosti 16 cm. Rozpětí křídel se pohybuje mezi 34 až 45 cm. Jedná se tedy o nejmenší evropskou sovu, která je velikostně srovnatelná s hýlem. Hmotnost dospělého samce je 55-60 g, u samice přibližně o 20 g více. Zbarvení kulíška nejmenšího je tvořeno zemitě hnědou barvou s výraznými bílými nebo nažloutlými skvrnkami na vrchní straně těla. Spodní strana těla je bílá až šedohnědá a poseta drobným tmavým skvrněním. Ocas je hnědý s bílými konci per. Závoj je zbarven stejně jako zádní strana těla a je vcelku nevýrazný. Duhovka je žlutá stejně jako zobák.

 

Rozšíření: Kulíšek nejmenší je euroasijským druhem se sibiřským typem rozšíření. V celém areálu je druh rozdělen na dva poddruhy: kulíšek nejmenší evropský, který obývá Evropu a západní část Sibiře a kulíšek nejmenší sibiřský, který se vyskytuje od západní Sibiře na východ středem Asie až k východnímu pobřeží Číny. V Evropě kulíšek obývá převážně tajgu severní Evropy a horské lesy střední a jižní Evropy (Karpaty, Alpy, Dináry a Hercynské pohoří – Šumava, Bavorský les,…)

 

V České republice se areál kulíška nejmenšího za posledních 30 let zvětšil více jak 4x. Hlavními centry rozšíření v ČR však zůstaly jižní a západní Čechy. V Čechách jižních obývá převážně souvislé lesní porosty a na Šumavě je v některých místech považován za nejběžnější druh sovy. Výskyt v západních Čechách je soustředěn do oblasti Brdska, Plzeňska, v Českém lese a na Karlovarsku. Na Moravě jsou populace kulíška známy z Beskyd, Oderských vrchů a Javorníků. Málo údajů překvapivě pochází z Jeseníků a Krkonoš.

 

Biologie a ekologie: Kulíšek nejmenší žije ve starých jehličnatých nebo smíšených lesích. Vyhledává porosty ve vyšších nadmořských výškách až po horní hranici lesa. V nížinách je jeho výskyt vzácný. Kulíšek je stálý i přelétavý pták, většina přeletu je z horských oblastí do nižších poloh. Ve dne sedí kulíšek v hustých větvích stromů, v zimě v dutinách. V podvečer vyletuje na lov, v době hnízdění je ale aktivní po celý den. Námluvy začínají již začátkem března, kdy se samec začíná nápadně často ozývat. Samice na toto volání odpovídají. Páření, které probíhá v dubnu, se odehrává na větvi nedaleko hnízda. Hnízdo je vždy v dutině stromu. Nejčastěji kulíšek využívá dutiny po strakapoudovi velkém (Dendrocopos major). Dutina je uvnitř holá a to i vy době hnízdění, jelikož jsou zbytky potravy denně odstraňovány – na zemi pod hnízdem vzniká hromádka trusu, vývržků a zbytků kořistí, což je pro hnízdění kulíška typickým znakem. Samice snáší 4-6 vajec už koncem dubna nebo začátkem května. Na vejcích sedí pouze samice a samec jí donáší potravu. Po vylíhnutí mláďat zůstává samice s nimi ve hnízdě, až při konci hnízdní péče sedává venku na větvi. Hnízdo mláďata opouštějí po 30 dnech, kdy už jsou schopna letu. Potravou kulíška nejmenšího jsou drobní savci, ale také ptáci. V letních měsících je hlavní složkou potravy hraboš polní (Microtus arvalis). V zimě pak převažují pěvci – čížek lesní (Carduelis spinus) či králíčci (Regulus sp.).

 

Hlas: Samci kulíška na konci zimy obhajují svá teritoria melancholickým pískáním (nahrávka zde). Občas pískání přejde v tzv. "postupku", kdy jednotlivé tóny stoupají nahoru. 

 

Ohrožení a ochrana: V současnosti jsou populace kulíška v ČR považovány za stabilní a spíše pak mírně pozitivní – druh se šíří i do dalších oblastí. Kulíšek je rovněž vědecky zajímavým druhem. Důležitým prvkem krajina pro kulíška jsou doupné stromy v lesních komplexech, ve kterých hnízdí.

 

 

Literatura:


Biomonitoring (2012): kulíšek nejmenší – Glaucidium passerinum. AOPK ČR, Praha. [www.biomonitoring.cz]

 

BirdLife International and Natureserve (2011): Bird species distribution maps of the world. Glaucidium passerinum. In: IUCN 2011. IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.

 

Hudec K., Šťastný K. eds. (2005): Fauna ČR – Ptáci 2/II. Academia – Praha.