Gentianella lutescens subsp. carpatica (Wettst.) Holub – hořeček žlutavý karpatský

Syn.: Gentiana carpatica Wettst., nom. illeg.; G. carpaticola Borbás in F. Schultz; G. germanica subsp. carpatica (Wettst.) Hayek; G. polymorpha var. carpatica (Wettst.) Dostál

Čeleď: Gentianaceae – hořcovité

Status: C1, §2, WORLD-V

Popis: Bylina s přímou, obvykle jen v horní polovině větvenou lodyhou, vysokou 15–40 cm. Druhé ani třetí lodyžní internodium není nápadně delší než ostatní. Přízemní listy za květu obvykle odumřelé; lodyžní listy na konci špičaté, při bázi nejšírší; střední lodyžní listy kratší nebo stejně dlouhé jako internodia. Květenstvím je úzký víceramenný vrcholík; kališní cípy obvykle kratší než trubka; zářezy mezi cípy obvykle ve tvaru úzkého U. Koruna modrofialová.

Možná záměna: Typickými znaky hořečku žlutavého jsou zářezy mezi kališními cípy ve tvaru úzkého U a délka cípů kratších než kališní trubka.  Od horečku nahořklého (Gentianella amarella) se liší delší korunou; hořeček mnohotvarý (G. praecox) má zářezy mezi kališními cípy ve tvaru širokého U.

Znaky mezi jednotlivými poddruhy hořečku žlutavého jsou zejména ve fenologii, kdy nominátní poddruh je aestivální a kvete v VI–VII. Dále se liší nižším počtem lodyžních článků 3(–5), přičemž obvykle druhý článek od báze je nápadně delší. Listy má kratší než internodia, podlouhlé, tupě zakončené.

Rozšíření: Druh s karpatským areálem s nejasně vylišenými hranicemi. Vyskytuje se pravděpodobně v celém karpatském oblouku od západních Beskyd po Balkán. Lokality obou našich poddruhů se víceméně překrývají.

V České republice vždy vzácný druh, jehož výskyt je omezen na východní část republiky. Historicky se vyskytoval zhruba na 40 lokalitách v Beskydech, Javornících, Vsetínské kotlině, ve Zlínských a Hostýnských vrších. Dnes je jeho výskyt omezen na pouhé jednotky lokalit v Bílých Karpatech a Javornících.

Ekologie: Horeček žlutavý karpatský je druhem pastvin, střídavě vlhkých i sušších luk a lesních lemů. Preferuje místa narušovaná, ať již sesuvy flyšových vrstev nebo mechanicky. Preferuje půdy čerstvě vlhké, na živiny bohaté. Je součástí několika typů podhorské vegetace. Prodělává dvouletý vývojový cyklus a jako ostatní hořečky je endotrofně mykorhizní. Jeho hluboké květní trubky jsou opylovány hmyzem s dlouhým sosákem, zejména čmeláky.

 Terofyt s fenologickým optimem kvetení od srpna do září.

Ochrana a ohrožení: Horeček žlutavý karpatský patří k nejvzácnějším taxonům na našem území. Paradoxně je ve vyhlášce řazen „pouze“ mezi silně ohrožené druhy. V Červeném seznamu je však v kategorii kriticky ohrožený (C1). V posledních desetiletích se počet lokalit snížil o více než 90 %. Tento dramatický trend v ústupu byl pravděpodobně dán odklonem od tradičních způsobů hospodaření jako byla pastva ovcí, vláčení dřeva koňmi, kosení atp. a s tím spojeného narušování drnu, který je nezbytný pro uchycení semen.

Literatura:

Batoušek P. (2009): Gentianella lutescens subsp. carpatica (Wettst.) Holub In: Hadinec J. & Lustyk P. (eds), Additamenta ad Floram Reipublicae Bohemicae. VIII., Zpr. Čes. Bot. Společ., 44: 185–319.

Kirschner J. & Kirschnerová L. (2000): Gentianella Moench In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky vol. 6., Academia, Praha, 82–98.

Kirschnerová L. & Kirschner J. (2003): Změny v rozšíření Gentianella lutescens subsp. lutescens a subsp. carpatica v České republice. – Zpr. Čes. Bot. Společ., Praha, 38/2: 256–257.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!