Gentianella amarella subsp. amarella - hořeček nahořklý pravý

26. 10. 2010 vytvořil Václav Dvořák

Gentianella amarella subsp. amarella - hořeček nahořklý pravý

Syn.: Hippion axillare F.W. Schmidt; Hippion lancifolium J. et C. Presl; Gentiana axillaris (F.W. Schmidt) Reichenb., nom. ileg.; Gentianella amarella subsp. axillaris (F.W. Schmidt) Murb.; Gentianella axillaris (F.W. Schmidt) Á. et D. Löve

Čeleď: Gentianaceae - hořcovité

Status: C1, §2

 

Popis: Bylina s přímou lodyhou, vysoká obvykle 25-35 cm, řídce větvená od spodní 1/3. Počet lodyžních článků je obvykle 5-6, z čehož druhý článek na lodyze není výrazně delší než článek následující. Přízemní listy rostou v růžici a za květu obvykle odumírají, tvarem kopisťovité, dlouhé 2 cm, střední lodyžní listy úzce kopinaté. Květenstvím je úzký, víceramenný vrcholík (označovaný též termínem thyrsoid). Květní stopky jsou krátké. Kalich lysý, hladký, zářezy mezi cípy ve tvaru písmene U; koruna nálevkovitá, menší jak 2 cm, špinavě modrofialová, pěticípá; gynofor 1-2 mm; semena kulovitá.

 

Možná záměna: Od většiny našich hořečků se pozná podle malé velikosti květů (nepřesahující 2 cm) a přisedlým semeníkem. Na našem území se vyskytoval ještě poddruh hořeček nahořský jazykovitý (Gentianella amarella subsp. lingulata), který měl velmi malý počet internodií (obvykle 4-5) a druhé internodium od báze bylo nápadně delší než ostatní, což nominátní poddruh nemívá. Habituelně podobným druhem je např. slovenský hořeček fatranský (Gentianella fatrae).

 

Rozšíření: Druh s výrazným subatlantským(-subkontinentálním) areálem zahrnujícím oblast severní části euroasijského kontintentu. Souvisle od Islandu, Velké Británie, Skandinávie, na východ přes pobaltské země až po centrální Rusko. Ve střední Evropě se vyskytuje izolovaně, v disjunktivních arelách jako jsou jižní Tyroly nebo území karpatského oblouku.

 

Na našem území se vyskytoval dříve roztroušeně především v termofytiku a mezofytiku Čech, na Moravě mnohem vzácněji, izolovaně na Moravě střední, ojediněle i v oreofytiku Krušných hor a Žďárských vrchů. Dnes se jedná o velmi vzácný druh vázaný především na nízké nadmořské výšky, ve vyšších polohách je téměř výhradně fixován na vápencové podloží.

 

Ekologie: Druh suchých, travnatých, kamenitých pastvin, vápencových lomů, lesních lemů. Preferující hrubě skeletnaté podklady převážně s bazickou reakcí. Udáván jako diagnostický druh vegetace sv. Stipion calamagrostis. Jako ostatní naše hořečky má i tento druh specifické ekobiologické nároky především v době klíčení semen, u kterých se pro úspěšné vyklíčení předpokládají silné endomykorhizní vazby.

 

Dvouletka kvetoucí v pozdním létě na přelomu srpna a září.

 

Ochrana a ohrožení: Druh zařazený mezi zvláště chráněné taxony v kategorii silně ohrožené. V Červeném seznamu patří mezi kriticky ohrožené druhy naší flóry. Jako ostatní hořečky výrazně ustoupil z většiny historických lokalit. Příčiny nejsou snadno stanovitelné. Předpokládá se především negativní vliv eutrofizace a celkového okyselení prostředí, které mělo za následek drastické snížení úspěšného vyklíčení semen. Na nízkém počtu recentních lokalit se  negativně podepsaly i změny v hospodaření krajiny, především ústup od tradičních způsobů jako je pastva, rozrušování drnů a s tím spojené zarůstání lokalit resp. mikrostanovišť vhodných pro uchycení a klíčení semen.