Gentiana verna L. - hořec jarní  

Syn.: Gentiana elongata Haenke, Hippion vernum (L.) F. W. Schmidt, Ericoila verna (L.) Borkh., Calathiana verna (L.) Delabr., Gentianusa verna (L.) Pohl, Hippion aestivum F. W. Schmidt, Gentiana aestiva (F. W. Schmidt) Schult., Calathiana verna subsp. aestiva (F. W. Schmidt) Dostál, Gentiana arctica Grossh.  

Čeleď: Gentianaceae - hořcovité  

Status: C1, §1

Popis: Drobné (do 8 cm vysoké) vytrvalé byliny s plazivým dlouhým oddenkem a krátkou přímou lodyhou. Přízemní listy tvoří růžici, jsou eliptické až protáhle vejčité, celokrajné, na konci tupě špičaté až zaokrouhlené. Lodyžní listy jsou užší než přízemní, na konci obvykle zašpičatělé či tupě špičaté. Květ, vyrůstající na vrcholu lodyhy, je zvonkovitý až řepicovitý, sytě tmavě modrý. Kalich je zvonkovitý, na konci s úzce trojúhelníkovitými, špičatými kališními cípy. Plodem je přisedlá, válcovitá tobolka ukrývající hnědá, na povrchu síťovaná semena.

Rozšíření: Evropský druh, vázaný především na alpínské biotopy vyšších pohoří jako jsou Alpy, Karpaty, Apeniny, Pyreneje, Balkánská pohoří a Kavkaz. Ostrůvkovitě se vyskytuje také na severu Velké Británie a v západním Irsku. Mimo Evropu ho lze vzácně nalézt také v pohoří Atlas v Maroku, v Turecku či severním Íránu.

V ČR se hořec jarní v současnosti vyskytuje na několika málo lokalitách. S jistotou roste na jedné lokalitě na Strakonicku a také ve vrcholových partiích Hrubého Jeseníku. Dříve se velmi roztroušeně vyskytoval především ve středních a vyšších polohách jižních a středních Čech. Naším územím prochází severní hranice výskytu tohoto druhu.

Ekologie: Druh rostoucí na chudých kosených loukách či pastvinách, v subalpínském stupni na vlhkých skalních výchozech a teráskách, obvykle na periodicky vlhkých, minerálně bohatých půdách se zásaditou až neutrální reakcí a nedostatkem dusíku. Významnou roli při výživě hraje mykorhiza.

Hemikryptofyt, kvetoucí v závislosti na klimatických podmínkách, obvykle brzy po odtání sněhu, od dubna do června.

Význam: Dekorativní a poměrně často pěstovaný druh, vhodný především pro skalky a alpinia. Relikt české květeny. Z fytogeografického pohledu se jedná o poměrně zajímavý prvek na severní hranici svého rozšíření. Populace rostoucí v jižních Čechách jsou pravděpodobně výsledkem migrace druhu z Alp, zatímco Jesenické populace pravděpodobně vznikly migrací z Karpat.

Ohrožení a ochrana: Naprostá většina lokalit výskytu hořce jarního na našem území zanikla kvůli změně obhospodařování luk, především přechod z extenzivní pastvy na mechanizované sečení. K dalším faktorům, které značně urychlily vymírání tohoto druhu, patří meliorace či rozorávání luk. Všechny současné lokality jsou územně chráněny a druh je také chráněn zákonem jako kriticky ohrožený. Stejně tak v Červeném seznamu cévnatých rostlin je mu přiřazena stejná kategorie. V roce 2008 byl schválen celorepublikový záchranný program pro tento druh.

Taxonomická poznámka: Druh je členěn do 5 poddruhů. Ve střední Evropě se vyskytuje pouze nominátní poddruh.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!