Gasterosteus aculeatus - koljuška tříostná

2. 7. 2013 vytvořil Zdeněk Mačát

Gasterosteus aculeatus Linnaeus, 1758 - koljuška tříostná

Syn.: bodlobřich, koljuška obecná

Řád: Gasterosteiformes - volnoostní, čeleď: Gasterosteidae - koljuškovití

Status: IUCN: LC, nepůvodní druh

 

 

Popis: Koljuška tříostná je drobná 4-8 cm velká rybka. Tělo je vřetenovitého tvaru a po bocích zploštělé. Na hřbetě jsou nápadné tři trny, které nejsou spojeny žádnou blánou a jsou tak v naší rybí fauně unikátním poznávacím znakem. Na tělo jsou kostěné destičky nebo může být i holé. Koljuška je proměnlivým druhem, v extrémních případech může být trnů na hřbetu více či méně nebo jsou více či méně výrazné nebo ostré. Zbarvení těla koljušky je svrchu šedomodré až olivově nazelenalé nebo šedé. Boky těla jsou stříbřitě bílé. V tobě tření je možné pozorovat pohlavní dimorfismus. Samec je v tomto období pestřeji vybarven. Přední část těla a spodina jsou oranžové až červené, břicho je stříbřité a celé tělo se leskne. Pro odlišení samce a samice lze použít zbarvení žaberních víček. U samců pozorujeme nazlátlé zbarvení, zatím co u samic stříbřité se zeleným odstínem. 
Rozšíření: Druh s cirkumpolárním rozšířením, které zasahuje i do mírné a částečně subtropického pásu. Nejjižnějšími oblastmi výskytu je pobřeží S Afriky, J Černého moře a okolí japonských ostrovů. V S Americe je to pak 30-32 rovnoběžka. Koljuška žije i v okolí Grónska. V Evropě obývá pobřeží Baltu, Severního moře, Norského a Barentsova moře, Atlantiku a Středozemního moře. Zavlečena byla do sladkých vod ČR, Itálie, Maďarska, Rakouska a Slovenska. 
V České republice druh nacházen spíše ostrůvkovitě a to ve všech povodích. První záznamy o vysazení koljušky pocházejí z období I. světové války. Kdy měla být vysazena akvaristy v Praze a okolí. V nedávné současnosti byl výskyt koljušky udáván z okolí Prahy (Vltava i Labe), Orlice, Moravy, Jihlavy a Dyje. Novější data však chybějí. 
Biologie a ekologie: Koljuška je anadromním druhem ryby (migruje za účelem rozmnožování z mořské do sladké vody), a proto snáší slané, brakické i sladké vody (tzv. euryhalinní druh). Jde o hejnový druh rybky, více se však do hejn stahují mladší jedinci. V době tření jsou samci teritoriální a ochraňují si svá území. Vůči ostatním samcům (ale i jiným druhům) jsou pak prudce agresivní (spouštěcím mechanismem agrese na jiného samce je jich červené zbarvení). Teritoria jsou velká přibližně 45 × 45 cm. Samci staví hnízda z rostlinných zbytků, které spojuje lepivými sekrety z ledvin. Pro maskování posype celou stavbu pískem ze dna, který donáší v tlamce. Když se ke stavbě přiblíží samice, samec se jí snaží zaujmout tancem a vlákat do hnízda. Samice v hnízdě vypouští jikry a hnízdo opouští. Samec poté jikry oplodní, opraví hnízdo a čeká na další samičku. Tento akt zvládne samec vícekrát a poté ztratí své výrazné zbarvení. Samec se později stará o jikry i o plůdek. Koljušky pohlavně dospívají v prvním roce života. Průměrná délka života koljušky je čtyři roky. Hlavní složkou potravy těchto malých rybek jsou larvy pakomárů, buchanky, perloočky či lasturnatky.
Význam: Hospodářsky málo významný druh. V případě přemnožení může být silným konkurentem chovný druhů ryb. Při masovém výskytu byla používána na výrobu rybí moučky, k přípravě rybího oleje či ke krmení drůbeže. Koljuška byla také hojně užívána jako modelový druh v biologii a je běžně chována v akváriích. V ČR nebyla dosud pozorována žádná interakce s domácími druhy.
Literatura:
Hanel L. & Lusk S. (2005): Ryby a mihule České republiky: rozšíření a ochrana. ZO ČSOP Vlašim.
Lusk S., Lusková V. & Hanel L. (2010): Alien fish species in the Czech Republic and their impact on the native fish fauna. Folia Zoologica, 59 (1): 57-72.
Reyes K. K. (2013): Reviewed Native Distribution Map for Gasterosteus aculeatus aculeatus (Three-spined stickleback). www.aquamaps.org.
Šanda R. (2006): Gasterosteus aculeatus – koljuška tříostná. In: Mlíkovský J., Stýblo P.(eds.) (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. – ČSOP, Praha.

Popis: Koljuška tříostná je drobná 4-8 cm velká rybka. Tělo je vřetenovitého tvaru a po bocích zploštělé. Na hřbetě jsou tři nápadné trny, které nejsou spojeny žádnou blánou a jsou tak v naší rybí fauně unikátním poznávacím znakem. Na těle jsou kostěné destičky nebo může být i holé. Koljuška je proměnlivým druhem, v extrémních případech může být trnů na hřbetu více či méně nebo jsou více či méně výrazné nebo ostré. Zbarvení těla koljušky je svrchu šedomodré až olivově nazelenalé nebo šedé. Boky těla jsou stříbřitě bílé. V době tření je možné pozorovat pohlavní dimorfismus. Samec je v tomto období pestřeji vybarven. Přední část těla a spodina jsou oranžové až červené, břicho je stříbřité a celé tělo se leskne. Pro odlišení samce a samice lze použít zbarvení žaberních víček. U samců pozorujeme nazlátlé zbarvení, zatím co u samic stříbřité se zeleným odstínem.

 

Rozšíření: Druh s cirkumpolárním rozšířením, které zasahuje i do mírného a částečně subtropického pásu. Nejjižnějšími oblastmi výskytu jsou pobřeží S Afriky, J Černého moře a okolí japonských ostrovů. V S Americe je to pak 30-32 rovnoběžka. Koljuška žije i v okolí Grónska. V Evropě obývá pobřeží Baltu, Severního moře, Norského a Barentsova moře, Atlantiku a Středozemního moře. Zavlečena byla do sladkých vod ČR, Itálie, Maďarska, Rakouska a Slovenska. 

 

V České republice je druh nacházen spíše ostrůvkovitě a to ve všech třech povodích. První záznamy o vysazení koljušky pocházejí z období I. světové války. Kdy měla být vysazena akvaristy v Praze a okolí. V nedávné současnosti byl výskyt koljušky udáván z okolí Prahy (Vltava i Labe), Orlice, Moravy, Jihlavy a Dyje. Novější data však chybí.

 

Biologie a ekologie: Koljuška je anadromním druhem ryby (migruje za účelem rozmnožování z mořské do sladké vody), a proto snáší slané, brakické i sladké vody (tzv. euryhalinní druh). Jde o hejnový druh rybky, více se však do hejn stahují mladší jedinci. V době tření jsou samci teritoriální a ochraňují si svá území. Vůči ostatním samcům (ale i jiným druhům) jsou pak prudce agresivní (spouštěcím mechanismem agrese na jiného samce je jich červené zbarvení). Teritoria jsou velká přibližně 45 × 45 cm. Samci staví hnízda z rostlinných zbytků, které spojují lepivými sekrety z ledvin. Pro maskování na konec posypou celou stavbu pískem ze dna, který donáší v tlamce. Když se ke stavbě přiblíží samice, samec se jí snaží zaujmout tancem a vlákat do hnízda. Samice v hnízdě vypouští jikry a hnízdo opouští. Samec poté jikry oplodní, opraví hnízdo a čeká na další samičku. Tento akt zvládne samec vícekrát a poté ztratí své výrazné zbarvení. Samec se později stará o jikry i o plůdek. Koljušky pohlavně dospívají v prvním roce života. Průměrná délka života koljušky je čtyři roky. Hlavní složkou potravy těchto malých rybek jsou larvy pakomárů, buchanky, perloočky či lasturnatky.

 

Význam: Hospodářsky málo významný druh. V případě přemnožení může být konkurentem chovný druhů ryb. Při masovém výskytu byla používána na výrobu rybí moučky, k přípravě rybího oleje či ke krmení drůbeže. Koljuška byla také hojně užívána jako modelový druh v biologii a je běžně chována v akváriích. V ČR nebyla dosud pozorována žádná interakce s domácími druhy.

 

 

 


Literatura:

 

Hanel L. & Lusk S. (2005): Ryby a mihule České republiky: rozšíření a ochrana. ZO ČSOP Vlašim.

 

Lusk S., Lusková V. & Hanel L. (2010): Alien fish species in the Czech Republic and their impact on the native fish fauna. Folia Zoologica, 59 (1): 57-72.

 

Reyes K. K. (2013): Reviewed Native Distribution Map for Gasterosteus aculeatus aculeatus (Three-spined stickleback). www.aquamaps.org.

 

Šanda R. (2006): Gasterosteus aculeatus – koljuška tříostná. In: Mlíkovský J., Stýblo P.(eds.) (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. – ČSOP, Praha.